Anetka a její život

aneb Co jste o mně chtěli vědět, ale báli jste se zeptat :)

Lotosové jezírko aneb Kýčovité chrámy v Kao

Published by Anetka under on 8:38
V pátek poté, co mi skončila hodina jazyka čínského, jsem společně s mým věrným "druhem cestovatelem" Borískem vyrazili na průzkum jedné z hlavních přírodních památek Kaohsiungu - Lotosového jezírka, nebo, jak se mu rovněž říká jezírka „vůně lotosových květů u vodní hladiny“ - krásný to název, že... Lotosové jezírko se nachází nedaleko od místa, kde bydlíme, v nádherném prostředí mezi "Želví horou" a "Horou Zelených vrcholků" - no, neevokují ve vás již pouze tyto názvy pocity exotiky spojené s tradiční taiwanskou a čínskou kulturou? Ve mně tedy rozhodně ano - a ne málo...

Nyní již ale k samotnému Lotosovému jezírku a památkám, které se v jeho blízkosti nachází. Lotosové jezírko patří již od dob dynastie Qing k jednomu z neoblíbenějších míst v Kaohsiungu, které je známé především svou nádhernou atmosférou a možností relaxace od každodenního stresu a vypětí. Proto není divu, že zde potkáte v snad jakoukoli denní či noční dobu poměrně velké množství mladších i starších Taiwanců, kteří se věnují volno-časovým aktivitám, jako jsou běh, oblíbené tai-chi, piknikování či pouhé "procházkování" :)


Jezírko samotné zabírá plochu 150 akrů, a bylo by tedy spíše vhodnější nazývat jej jezerem, není však jedinou atraktivitou, kterou zde můžete spatřit. Mezi ty hlavní památky patří bezesporu Dračí a Tygří pagody. Tyto pagody se nachází na malém ostrůvku, na který je možné vstoupit po krásném, klikatém mostě, a jsou spolu vzájemně propojeny. Do každé z nich je možné vstoupit pouze pro pojití "ústy" jedné z příšer - a jak samotný název pagod napovídá, jedná se o tlamu buď to draka, nebo tygra. To by samo o sobě mohlo být docela hezké, jen kdyby se nejednalo o výtvory moderní doby, které jsou strašně kýčovité - stejně jako mnoho architektonických památek tady - a které dle mého názoru tyto pagody strašně ničí. Ale Taiwancům se tento styl architektury asi evidentně zamlouvá, jelikož na něj a jemu podobné tady narazíte na každém rohu. Téměř každičký konfucionistický či taiostistický chrám je "zničen" elektronickými tabulemi, kýčovitými lvy s rudými mašlemi, přemrštěností světel a vůní a co je nejhorší - v mnoha případech i strašnými sochami zvířat, které do hodně velké míry připomínají ošklivé dětské hračky. Co Taiwance vede k tomu, že si takhle "dekorují" své chrámy, opravdu nevím...


Říká se, že v blízkosti jezera se nachází 12 - podle některých zdrojů dokonce až 20! - rozličných taoistických a konfucionistických a dokonce i jeden buddhistický chrám. To je opravdu velké množství, ale v zemi, kde náboženství hraje takovou velikou roli, jako je právě Taiwan, se tomu zase nemůžete tak moc divit. Mezi ty nejvýznamnější z nich patří Nový konfucionistický chrám, chrám Ciji či chrám Quiming. Rozhodně nejvýraznějším ze všech je ale chrám Císaře Yuana, který upoutá zrak snad každého hned tím, jak vypadá. Architektonické zpodobení chrámu se totiž opravdu vymyká všem zvyklostem a standardům, na které je člověk - tedy alespoň Evropan - zvyklý. Nejedná se o běžný chrám, tedy budovu se čtyřmi stěnami a střechou - ale o chrám, který vypadá jako obrovská sedící socha, navíc nepředstavitelně kýčovitá a ošklivá. Představte si 22 metrů vysokou sochu muže držícího v rukou meč - mimochodem nejdelší meč na světě - v jehož útrobách se nachází daoistický svatostánek. Opravdu hrůza! To byl snad ten nejstrašlivější architektonický zážitek, jaký jsem kdy měla, ale víte, co se říká - jiná země, jiný mrav a tedy i jiné názory na to, co je, nebo není hezké...


Den, který jsme s Borískem strávili u Lotosového jezírka, byl moc a moc krásný, ale rychle utekl. Domů jsme se vrátili až poměrně pozdě večer, jelikož jsme náš výlet zakončili ještě večeří v našem oblíbeném stánku nedaleko od školy. Není přeci nic hezčího, než se po krásném dni dobře "nadlábnout" - a když je to v přepočtu jen za pár korun, tak je celý zážitek ještě lepší :)

Posílám moc pozitivní energie z Kao,



Anetka

4. 3. - Výlet na ostrov Cijin

Published by Anetka under on 13:37
Zdravím vás všechny moc a moc z Kaohsiungu!

Nejprve bych se chtěla velmi omluvit za to, že jsem poslední dobou moc nepřispívala na blog, je mi to moc a moc líto, budu se snažit tuhle nepříjemnost co nejvíce napravovat a psát pravidelněji, ale jaksi je to mnohdy nad mé síly...

Od doby, kdy jsem přijela na Taiwan, již uplynula poměrně dlouhá doba, během níž jsme stihli podniknout docela velké množství různých větších či menších výletů a výprav. Chtěla bych vám nyní o nich alespoň v krátkosti trochu povědět, abyste i vy věděli o trochu více o krásách, které se v Kaohsiungu a na Taiwanu jako takovém nachází.


Čtvrtek, 4. 3. 2010

Díky tomu, že nám ve čtvrtek odpadla část výuky, přineslo nám toto odpoledne možnost, jak se jak podívat do další a pro nás neznámé části Kaohsiungu – k moři na nádherný ostrov Cijin a prohlédnout si všechny jeho krásy, které nabízí.
Nejprve jsme využili služeb – v té době ještě díky stále probíhajícímu festivalu Lampionů bezplatné – MHD, což byl docela pořádný zážitek, jelikož autobusy zde jezdí v rozličných časových intervalech (většinou během pracovního týdne 15 až 30 minut, o víkendu si počkáte třeba i celou hodinu), které však nejsou nikde blíže specifikovány, takže se vám cesta z jednoho místa na druhé může docela dost protáhnout. Navíc nikde najdete jízdní řád v angličtině, takže cestování taiwanským autobusem je vždy pořádné dobrodružství :)

Naštěstí jsme se ale v pořádku dostali do přístavu a odtud pokračovali dále trajektem z mola s překrásným názvem „molo lásky“. Pod pojmem trajekt si ale nepředstavujte nic velkého – jednalo se pouze o maličký trajekt a cesta trvala jen pár minut. O to to bylo ale hezčí a romantičtější, navíc když k tomu připočtete fakt, že jedna cesta stále pouhých 12 NT (asi 7 korun), tak je to opravdu téměř zadarmo...

Když jsme dorazili na ostrov, kde jsme se vylodili na krásném molu La Marbo, tak první, čeho jsme si všimli, bylo velké množství pouličních stánků s rozličnými mořskými plody. Na tom by nebylo až tak nic moc zvláštního, ale trh na ostrově Cihou je typický tím, že mořské plody jsou zde prodávány živé – takže všude kolem vidíte akvária se zvláštními druhy ryb (mimo jiné třeba i jedovatý perutýn!), korýšů a všemožných „potvůrek“ :) Mnohdy jsme si říkala, jak je vůbec možné, že někdo tohle může jíst, ale což – třeba je to opravdu tak dobré. Ale já asi zůstanu u své zmrzliny, kterou mám přeci jen raději a navíc se nemusím bát, že se po jejím pozření už nikdy neprobudím :)

Hlavním bodem našeho programu bylo navštívení nejvýznamnější památky na ostrově - cihouského majáku a nedaleké pevnosti. Maják se nachází - asi tak jako každý jiný - nedaleko od moře na nevysokém kopci a v současné době slouží spíše pouze jako turistická atraktivita. Původní maják byl postaven již v roce 1896 v čínském "černém stylu", ale během japonské nadvlády byl přestaven a získal svoji současnou - nádherně bílou - podobu. Maják v Cihou je opravdu nádherným místem, které rozhodně stojí za to navštívit!


Nedaleko od majáku se nachází Cihouská pevnost, kam jsme se rovněž rozhodli zajít.Pevnost v Cihou byla postavena již v roce 1683 za účelem obrany proti útokům čínských vojáků dynastie Quing. Ač její architektonický styl může být označen za zcela evropský, i přesto je možné si při bližším prohlédnutí půdorysu stavby povšimnout, že jasně symbolizuje znak pro čínskou osmičku a na zdech je možné objevit znaky po "dvojitého štěstí". Cihouská pevnost bránila Kaohsiung rovněž proti útokům Japonců - i když podlehla. Poté byla ponechána na pospas a začala se rozpadat. Od roku 1988 se město věnuje její renovaci a v současné době je stav pevnosti již velmi dobrý a návštěvníci mají možnost se zde dočíst mnoho zajímavostí z několika informačních desek, které se zde naházejí.


Já osobně byla její návštěvou naprosto uchvácena - především tím, že jsme k ní dorazili zrovna v době před západem slunce, takže bylo možné strávit tyto nádherné chvíle pozorováváním sluníčka potápějícího se do mořské hladiny. Byla to taková nádhera - taková krása, která nemůže být žádným způsobem vylíčena slovy, protože něco takového není možné. Člověk musí sám zažít takovouto chvíli, aby věděl, že je to jedna z nejkrásnějších věcí, které může zažít. Západy slunce nad mořem - a k tomu ještě na takových romantických místech jako je právě pevnou v Cihou - jsou jednoduše nezapomenutelné! Ale rovněž spoustu slz přinášející...


Naší poslední zastávkou na ostrově Cijin byl nejvýznamnější chrám tohoto místa - chrám Tianhou. Thianhou je nejstarším chrámem v Kaohsiungu. Jeho stavba - ke které došlo již roku 1673 - je spojena s poměrně zajímavou legendou. Čínský rybář jménem Su A-hua byl po přežití tajfunu vyplaven na cijinském pobřeží a zjistil, že Cihou je to velmi dobré místo na žití a na lov ryb. Vrátil se zpět domů do pevninské Číny, ale pouze proto, aby o tomto místě řekl svým přátelům a ti se mohli společně s ním přestěhovat na Cihou. Poté, co se usadil a získal dostatečné finanční prostředky, postavil na tomto místě chrám boha Mazu (bůh moře a námořníků). Díky tomu se ze Cihou stalo první obchodní centrum v Kaohsiungu.

Chrám samotný se skládá ze dvou paláců a dvou strážních hal. Pyšní se opravdu moc a moc překrásnou výzdobou, která je velmi bohatá a opravdu nápaditá – jen kamenní lvi, kteří hlídají samotný vstup do paláce, zajisté každého ohromí. Vnitřek paláce není o nic méně fascinující a vyniká snad nad všechny ostatní konfuciánské chrámy, které jsem spatřila. Bylo to opravdu neskutečně krásné moci si prohlédnout tento chrám v noci za tmy. Jen si to představte - všude kolem vás hoří spousty žlutých a rudých lampionů, voní svíčky, lidé se modlí ke svému bohu a vy se můžete celou svou duší i tělem oddat vnímání této tak moc silné atmosféry - atmosféry spojení s něčím, co člověk tak zcela úplně a přesně nechápe a co ho jednak jak fascinuje a ohromuje, tak rovněž děsí...



Posílám vám všem moc a moc pozitivní energie z Kaohsiungu a mám vás ráda!!!



Anetka

Wenzao Ursuline College of Languages - škola, kde studuji

Published by Anetka under on 12:55
Ahojky všichni!

Dnes bych chtěla napsat pár slovíček o škole, kde v současné době studuji - tedy o jazykové škole Wenzao Ursuline College of Languages.

Wenzao, jedná taiwanská collge přímo zaměřená na výuku cizích jazyků, byla založena v roce 1966 původně jako pouze dívčí škola, chlapci zde mohou studovat teprve od roku 1988. Tato instituce nabízí velmi kvalitní - a pro Taiwance placenou - výuku angličtiny, japonštiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny, samozřejmě je možné studovat i předměty odlišného charakteru, jako například umění, historii či informatiku.

Kampusu školy se skládá z několika budov, přičemž každá z nich se specializuje na jinou oblast výuky. Ráda bych se více zmínila o knihovně, která je podle mého názoru velmi krásná a opravdu moc dobře vybavena - najdete v ní opravdu velké množství všemožné studijní i nestudijní literatury ve všem možných jazycích (česky bohužel ne :( Je možné si zde rovněž vypůjčit i média jako jsou CD, DVD či kazety a vzdělávat se i tímto způsobem. Co více si může lidský mozek toužící po informacích přát...

Po studiu je samozřejmě nutné doplnit dostatečné množství energie, a proto v kampusu nesmí chybět i jídelna. Hladoví a jídle toužící studentíci se zde mohou každý den občerstvovat za poměrně výhodné ceny - jeden oběd stojí zhruba od 35 do 55 NTD (20 - 40 Kč), podle toho, co si vyberete. Co se mi na této jídelně moc líbí je skutečnost, že si sami můžete zvolit, co si dáte k jídlu, a vytvořit si vlastní "menu". Na výběr máte z velkého množství zeleniny (kukuřice, lilek, zvláštní druhy "cibulek", pórek) a masa (kuřecí a vepřové v rozličných úpravách) a rovněž jídel jako jsou tofu či vajíčka. Vybere si zkrátka každý...

Na konec bych ráda ještě zmínila, že v komplexu školy se nachází rovněž Čínské centrum, kde cizinci a všichni zájemci o tento jazyk mají možnost chodit navštěvovat kurzy. Tyto kurzy jsou poměrně hodně intenzivní (10 hodin týdně plus 2 hodiny konverzace s rodilým mluvčím) a vcelku dost náročné na přípravu. Vyučující a vůbec všichni v centru jsou moc a moc milí a přívětiví, a když vidí, že máte o jazyk zájem a snažíte se, tak vám vždy rádi vyjdou vstříc.

Co se mi ale na škole asi líbí nejvíc, je to, že zde funguje zvířecí útulek, kam studenti mohou chodit pomáhat a starat se o zatoulaná zvířata, především pejsky. Chtěla bych se rovněž stát členem tohoto klubu, který činí takového krásné věci a není mu jedno, jaký osud budou mít opuštěná zvířata. Jen si na to najít dostatek času...

Náš byteček

Published by Anetka under on 15:17
Otázka ubytování v cizím městě je vždycky hodně složitá a i my jsme měli poměrně dost problémů s tím, než se nám ji podařilo - díky pomoci naší skvělé koordinátorky Vicky - vyřešit. Jak asi už víte, tak kvůli velkým omezením a limitacím, které by nás čekali při bydlení na kolejích, jsme se rozhodli najít si byteček vlastní. To byl poměrně odvážný krok, jelikož skoro až do poslední chvíle hrozilo, že zůstaneme na ulici a nebudeme mít vůbec kde hlavu složit. Ale všechno dobře dopadlo - všichni taiwansští bůžci a bohové asi stáli při nás :) - a my při našem příjezdu nemuseli jít spát pod jeden z kaohsiungských mostů, ale do krásného bytečku v distriktu SanMing, který se nachází na naprosto ideální pozici pouze pár minut od školy.

Společně se svými dvěma spolubydlícími bydlíme v desátém poschodí panelového bytu. Každý z nás má svůj vlastní pokojík, což je naprosto skvělé, protože takhle máme alespoň o trochu více soukromí a můžeme se poctivě věnovat věcem školním a studijním, aniž bychom byli někým rušeni :) Dále máme v bytečku rovněž krásnou kuchyňku, která je poměrně dobře vybavená - sporák, digestoř (kterou ale vůbec nepoužíváme :), linka a množství poliček. Obývák je největší místností v bytě a jelikož jsme dostali od majitele docela hodně luxusní černé koženkové pohovky, tak v současné době "trůní" právě zde :) Samozřejmostí je koupelna, ve které je rovněž toaleta (díky bohu normální evropská :) A aby toho nebylo málo, tak máme i balkón - a rovnou dva :) Ten druhý je sice maličký a je na něm pračka, ale i to se počítá :)

Pokud jde o můj vlastní pokojík, tak ten jsem si zařídila přesně podle svých představ. Mám v něm velikou - na mě až příliš velikou, řekla bych :) - postýlku, která je celá v růžovém - co byste také jiného mohli ode mne čekat, že :), psací stůl a na stěně skříňku na oblečení. Možná se to může zdát jako poměrně chudé vybavení, ale mně to nevadí - nic více nepotřebuji. Ah, vlastně jsem zapomněla - na zemi mám položenou krásnou červenou deku, aby mi tady v těch třiceti či čtyřiceti stupňových teplech nebyla zima :)

Kaohsiung - místo, kde bydlím

Published by Anetka under on 17:15
Ni hao aneb Ahoj!

Rozhodla jsem se napsat další záznam do mého deníku, ve kterém bych vám nyní ráda přiblížila místo, které se na dalších téměř pět měsíců mého života stalo mým domovem - obrovské město plné světel a vůní - Kaohsiung.

Kaohsiung, nebo rovněž Takao, je druhé největší město na Taiwanu, nejvýznamnější přístav země a čtvrtý největší přítav na svět. Naleznete jej jihozápadě ostrova. Kaohsiung je nejvíce obydleným městem Taiwanu – žije zde zhruba 1,5 milionu obyvatel a hustota zalidnění je zde opravdu hodně vysoká, o čemž svědčí obrovský dopravní provoz a neskutečně velké množství skútrů a automobilů. Město je průmyslovým centrem celé oblasti. Dominuje zde především těžký průmysl – výroba hliníku, dřevozpracující průmysl, chemický průmysl, těžké strojírenství a rovněž stavba lodí.

Jaký je ale Kaohsiung podle mého osobního názoru? Jak jej vidím já sama? Je to především město světel, rozmanitého a nádherně voňavého jídla, milých lidí a především strašně velkého množství skútrů a aut :) Je to až neskutečné, když se večer procházíte po ulicích tohoto města a vidíte všechna ta světla, auta, motocykly a ty tisíce lidí, kteří se přímo "valí" z jednoho místa na druhé. Pro člověka, který pochází z malé vesnice nebo městečka, je to opravdu obrovský rozdíl a změna, kterou ne každý může brát jako zrovna pozitivní. Podle mne je to ale všechno jen otázka zvyku a snahy přizpůsobit se a jelikož jsem v současné době na Taiwanu a tady v Kao, tak si opravdu nehodlám dělat nic z toho, že mi občas někdo jen tak "náhodou" šlápne na nohu :)


Kaohsiung je nejen městem průmyslovým, ale nabízí rovněž i poměrně velké množství rozličných kulturně atraktivních míst. Ať již se jedná o muzea - např. Národní muzeum historie nebo Národní vědecké a technické muzeum, relaxační oblasti jako parky, Lotosové jezírko, Jezírko Zlatého lva či vskutku nádherná oblast u řeky Lásky v samotném centru města. Zkrátka každý zde může nalézt něco, co mu přinese radost a uspokojení. Jakýmsi bonusem navíc je i všudypřítomné dobrodružství, které pramení z nutnosti potýkat se s problematikou jazyka čínského, jelikož anglicky mluvícího člověka zde naleznete jen s obtížemi. A to je jedna z věcí, které se mi na Kao opravdu líbí! Takže čínštině zdar :)

Taiwan aneb Můj nový domov

Published by Anetka under on 16:17
Ahojky všem a přeji vám moc a moc krásný den!

Tak se zase po delší době ozývám se zprávami z Taiwanu. Omlouvám se, že píši až nyní, ale jaksi moc časově nestíhám a snažím se dělat co možná nejvíc možných věcí, takže je pro mne docela obtížné všechno nějak skloubit dohromady, ale doufám, že se vše zlepší a já si svůj timemanagement vylepším na dostatečnou míru :)

Ale nyní již k tématu, jímž je - jak jinak - samotný Taiwan, tedy místo, které se na pět měsíců stalo mým domovem. Ne každý z vás toho asi o tomto ostrovním státě mnoho ví, proto bych vás ráda alespoň maličko poučila o tom, co je to vlastně za zemi, kde se právě nacházím...

Taiwan je ostrovní stát, který se nachází jihovýchodním směrem od pevninské Číny, od které je oddělen Taiwanským průlivem. Mnoho lidí si myslí, že tento ostrov je součástí Číny a popravdě i velké množství Taiwanců v tom nemá tak zcela a úplně jasno, pravdou ale je, že Taiwan jakožto samostatný a nezávislý stát je považován pouze několika málo zeměmi světa, proto můžeme tvrdit, že se jedná v podstatě o Čínskou republiku, nikoliv však Čínu jako takovou. Na necelých 36 tisících čtverečních kilometrech žije více než 23 milionů lidí, přičemž hustota zabydlení je v městských oblastech (především v Taipei, hlavním městě, a v Kaohsiungu, tedy druhém největším městě na ostrově) opravdu vysoká - dosahuje 668 lidí na kilometr čtvereční. Taiwan je rovněž největším ostrovem Čínské republiky. Na délku měří celých 394 kilometrů, na šířku 144 kilometrů. Nejvyšší horou je Yushan, který měří necelých 4000 metrů.


Taiwan je ekonomicky i hospodářsky velmi vyspělou zemí. Vždyť je řazen mezi čtyři Asijské tygry! Jeho ekonomický růst po druhé světové válce je všeobecně známý a dokonce se mu začalo přezdívat taiwanský zázrak. Taiwan je známý především výrobou elektroniky, mimo jiné počítačů. Věděli jste třeba, že značky jako Asus nebo Acer pochází právě z Taiwanu? Nebo to, že naprostá většina všech klávesnic, počítačových myší, zvukových a grafických karet, mateřských desek a dalšího vybavení počítače se vyrábí právě zde? Avšak Taiwan se nespecializuje pouze na počítače - je to například velmi významný výrobce tenisových raket. Víte, že taiwanské firmy vyrábějící tenisové rakety zabírají na tomto trhu neskutečných 99 procent? Ale ani tohle ještě není vše - Taiwan je rovněž významný co se týče těžkého, loďařského a zpracovatelského průmyslu. Kaohsiungský přístav je čtvrtým největším na celém světě! Neb nejvyšší budova na ostrově - Taipei 101 - se svými nejrychlejšími výtahy na světě, je vskutku symbolem úspěchu taiwanské ekonomiky. Tohle jsou podle mne opravdu dostatečné argumenty na to, abyste i vy mohly Taiwan považovat za zemi neskutečné ekonomiky a hospodářství, za zemi, která je v porovnání s Českou republikou již mnohem dále na pomyslné cestě za dosažením ekonomického blahobytu.


O Taiwanu by se toho dalo napsat ještě hodně velké množství, ale myslím, že to pro nynějšek stačí. Přeci jen čeho je moc, toho je příliš :) Ale přesto pilně studujte taiwanské reálie, ať naleznete odpověď na následující otázku - víte, jaký je v současné době na Taiwanu rok? A ne že budete podvádět :)

Pac a pusu a těším se na vaše odpovědi :)




Anetka

Peking - Letní palác

Published by Anetka under on 15:59
Poslední den našeho pobytu v Pekingu a v podstatě rovněž poslední den našeho před-školou-začínajícího cestování jsme se rozhodli zasvětit návštěvě toho nejkrásnějšího místa, které jsem v tomto městě vůbec viděla - pekingskému Letnímu paláci.

Císařský letní palác je naprosto neskutečně nádherném místě, které nepodléhá toku času, jedno z těch mála míst, kde by člověk mohl usnout na celé století, a když bys se opět probudil, bylo by vše stále tak dokonale tiché, klidné a neměnné.

Letní palác (Yiheyuan) se nachází v západní části Pekingu, asi 15 km od centra města. Jeho areál je vyplněn především velikým parkem (jedná se o největší klasický park v Pekingu), který leží okolo překrásného jezera Kunming. Dominantou areálu je Letní palác, rozprostírající se na mírném kopci, který sloužil jako letní sídlo císařů. Je to palác starý více než 800 let, na začátku 20. století proběhla velká rekonstrukce a od roku 1924 je park otevřen veřejnosti. V areálu se nacházejí i další stavby - pavilony, chrám, mosty či rozličné pagody, které spolu s pěkným reliéfem a jezerem utvářejí nádherné místo, které je vhodné pro relaxaci a odpočinek. V roce 1998 byl Letní palác zařazen na seznam UNESCO.

Musím říci, že Letní palác mě svou krásnou a klidem a mírem, který zde člověk cítí snad ze všech strach a který vás naprosto pohltí, úplně dostal. Byla jsem jak ve snu, když jsem se procházela kolem jezera Kunming, když jsem pozorovala ty překrásné stavby, siluetu paláce, všechny ty pagody... Když jsem mohla naslouchat tomu, jak šumí voda ve větru, když jsem cítila vánek, který mne ovíval a když jsem mohla naslouchat krásnému zpěvu jednoho postaršího pána, který asi jen ze samotné radosti, že může pobývat na takovém krásném místě, zpíval neznámou píseň... Ah, bylo to něco neskutečného, něco, co se jen strašně těžké popisuje slovy... Kdo něco takového nezažil, nepochopí... Mám docela ráda města a jejich architekturu, ale kontakt s přírodou je pro mne mnohem příjemnější...

Pekingská ZOO, Lámaistický chrám, hutongy, "Bird Nest", "Water Cube"

Published by Anetka under on 4:36
V pátek, další den našeho pobytu v Pekingu, jsme měli naplánovaný výlet s místní cestovní kanceláří, shodou okolností stejnou, která pro nás organizovala výlet na Velkou čínskou zeď. Tak trochu jsme se obávali, abychom valnou část času opět nestrávili obhlížením obchodů, ale jelikož jsme byli jediní, kdo se celého zájezdu účastnil, tak se naštěstí nic takového nekonalo a my měli celý den možnost věnovat se pouze poznávání nových a zajímavých míst.

První částí našeho programu bylo navštívení světoznámé pekingské ZOO, která se nachází na severozápadě města a je vůbec největší zoologickou zahradou v celé Číně. Je přitažlivá především díky chovu pandy velké (giant panda), kterou většina z nás na vlastní oči asi nikdy neviděla. Vidět pandy je opravdu nezapomenutelný zážitek - jsou strašně krásné a roztomilé, je vskutku nádherné pozorovat, jak běhají, dovádějí, jak si hrají a perou se mezi sebou! Jsou to tak překrásní medvídci, že snad každý více či méně zatouží po tom si jednu vzít domů a nechat si každý den vykouzlovat úsměv na tváři jen samotným pohledem na toto milé zvířátko! Avšak abych řekla pravdu, tak celou pekingskou ZOO jsem byla docela zklamaná, jelikož jsme měli možnost navštívit pouze pavilon pand a na celou prohlídku měli jen hodně omezený čas (asi dvacet minut). Líbilo by se mi prohlédnout si větší část zahrady, to však bohužel nebylo na našem programu, takže jsme museli ZOO opustit a vydat se k naší další zastávce - Lámaistickému chrámu.


Lámaistický chrám (Yonghegong), neboli palác Harmonie a míru, je nejvýznamnějším chrámovým klášterem v Pekingu a rovněž největším buddhistickým chrámem v tomto městě. Chrám se nachází v severovýchodní části města a pochází z roku 1694, z doby dynastie Qing. Architektura chrámu je zcela jedinečná, protože se v ní odráží kombinace čínských, tibetských a mandžuských prvků. V chrámu dodnes žijí lámaističtí mniši, které jsme měli možnost na vlastní oči vidět a pozorovat je při jejich modlitbě. Byl to neskutečný zážitek! Stáli jsme kousíček od nich, sledovali, jak sedí ve svých oranžových hábitech na zemi, modlí se v rytmu oné prazvláštní buddhistické hudby a cítili tu zvláštní vůni linoucí se ze všech částí chrámu. Ta atmosféra byla prostě naprosto jedinečná a nezapomenutelná!!! Areál Lámaistického chrámu se skládá z několika síní, které jsou velmi bohatě zdobeny. Nejvzácnějším exponátem je 18m vysoká socha korunovaného Buddhy Maitréji.


Další naší zastávkou byly pekingské hutongy. Asi ne každý z vás přesně ví, co to vlastně hutongy jsou - já jsem toto slovíčko poprvé slyšela teprve ve chvíli, kdy jsem se začala více zajímat o Peking a zajímavá místa v něm.

Místa zvaná hutongy byla odjakživa bydlištěm pekingských obyvatel. V současné době však těmto místům zbývá bohužel nejspíše jen čekat na příjezd bagrů a příkaz k neodkladnému vystěhování :( Hutongy tvoří spleť uliček širokých přesně devět metrů lemovaných čtvercovými bloky jednopodlažních cihlových domků. Každý takový blok má svůj centrální dvorek a většinou je domovem pro několik příbuzných rodin. Pravdou je například horší hygienická situace, kdy místní mohou využívat zpravidla jen veřejné toalety. To jsme poznali na vlastní oči, jelikož jsme byli pozváni na výborný oběd do jedné z místních rodin, která bydlela opravdu jen ve velmi malém domě o rozloze méně než 60 metrů čtverečních. I přesto, že tito lidé nemají ani vlastní koupelnu, tak malá buddhistická modlitebnička je součástí domova snad každé rodiny. Život mezi hutongy plyne bez větších změn již od 13. století, tichý, klidný a ve své neměnnosti úžasný...


Na konec našeho výletu s cestovní kanceláří jsme ještě měli možnost vidět také některé z trochu modernějších výstřelků pekingské architektury, přesněji Národní stadion – „Bird Nest", neboli "ptačí hnízdo“ a Národní akvastické centrum – „Water Cube, čili "vodní kostku", které byly postaveny za účelem Olympiády v roce 2009. Obě tyto stavby jsou - výstižně řečeno - opravdu moderní. A abych řekla pravdu můj vztah k moderní architektuře není zrovna dvakrát nejpozitivnější. Nemohu říci, že by se mi pohled na obrovskou, kovem obehnanou stavbu, která více či méně opravdu připomíná ptačí hnízdo, nelíbil, ale v Pekingu bylo mnoho věcí, které mne uchvátily více. "Vodní kostka" - tedy bazén, který však byl v době, kdy jsme byli v Pekingu zrovna zavřený - byla mým očím i snad přitažlivější a sympatičtější, a to především kvůli jejím nádherným barvám.



Peking - Chrám nebes (TianTan)

Published by Anetka under on 3:55
Krásný den všem a opět se hlásím s novou zprávičkou pro všechny, koho zajímají moje zážitky z jihovýchodního Asie.

Dnes bych se chtěla zmínit o návštěvě dalšího moc a moc krásného místa v Pekingu, Chrámu nebes, nebo-li TianTanu, který jsme navštívili společně s dalšími členy naší výpravy ve čtvrtek 18. 2.

Nejprve pár základních informací o TianTanu, abyste také měli alespoň maličkou představu o tom, o co se vlastně jedná - nebojte, jen krátce :)

Chrám nebes představuje vrchol čínské architektury, techniky a umění. Zajímavostí je, že při jeho stavbě, která trvala celých 14 let a započala již v roce 1420 během vlády císaře Zhu Di z dynastie Ming, nebyl použit ani jeden hřebík, a přesto svatyně dosahuje úctyhodné výšky 37,5m. Za vlády císařů sem vždy v prvním měsíci lunárního roku přicházel panovník, aby na tomto posvátném místě prosil o milosrdenství nebes. Kromě samotného Chrámu Nebes, který je dominantou celého areálu, stojí za povšimnutí také síň Nebeské klenby a síň Modliteb za dobrou úrodu. V roce 1998 byl Chrám nebes zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.


TianTan je opravdu nádhernou a fascinující stavbou, která snad každého návštěvníka uchvátí svým nádherných architektonickým stylem. Nevyniká velikostí, ale i přesto je velmi působivá. My jsme měli to veliké štěstí, že zrovna ve chvíli, kdy jsme byli ve chrámu, probíhala Slavnost modliteb za dobrou úrodu, ceremonie, během níž samotný císař musel prosit nebesa o smilování a dostatečnou úrodu na příští období. Tato událost byla v dějinách Číny velmi podstatná a rovněž velmi důležitá pro samotného panovníka. Pokud se mu totiž modlitba "nevydařila", bylo jeho postavení na císařském trůně hodně ohroženo a také o něj mohl přijít. Škoda, že to tak nefunguje i v současnosti v české politice - to bychom se mnohých vysoce postavených představitelů našeho státu asi docela rychle zbavili...

Nyní ale blíže k samotnému Slavnosti za dobrou úrodu. Byla to vskutku neskutečná událost! Na náměstí před TianTanem se sešlo obrovské množství Číňanů, kteří již několik hodin před začátkem události čekali a těšili se na to, co nastane. My jsme bohužel moc dobře netušili, o co se vlastně jedná, ale vyčkali jsme a mohli na vlastní kůži zažít tu nádheru. Desítky a desítky do staročínských kostýmů oblečených Číňanů se sešly na náměstí, v rukou drželi praporce a vlajky a předváděli nám své umění. Cvičili, točili s praporci, po celou dobu hrála krásná stará čínská hudba a na samotný konec přišel i tak dlouho očekávaný císař. Mysleli jsme, že dojde k obětování jehněte nebesům (jedna z hlavních částí ceremonie), ale nic takového se nestalo. Císař se objevil pouze na krátký okamžik a poté odešel, čímž celá slavnost skončila. Překvapivě rychle se všichni rozutekli a nikdo by ani netušil, že ještě před pár minutami zde probíhala jedna z nejvýznamnějších slavností roku...



Mám vás všechny moc a moc ráda a posílám všem veliké objetí!



Anetka

18. 2. - Hrobky dynastie Ming, Velká čínská zeď

Published by Anetka under on 11:30
Středeční den byl dnem, který byl od svého počátku až do úplného konce naplněný nádhernými a nezapomenutelnými zážitky. Čekal nás - mimo jiné - totiž jeden z největších skvostů Číny, památka, kterou zná snad celý svět a o které se říká, že je jako jedna z nemnoha věcí viditelná i z vesmíru - Velká čínská zeď. A již samotný tento pojem snad vypovídá o všem - je třeba dodávat víc? :)

První částí našeho programu bylo navštívení císařských hrobek dynastie Ming. Jedná se o o komplex hrobek 13 císařů a 23 císařoven. Původní přístup k hrobkám dynastie Ming tvoří tzv. cesta duchů, která začíná velkým obloukem, kde musel každý návštěvník pietně sestoupit z koně. Teprve poté mohl pokračovat kolem obrovské kamenné želvy se stélou na zádech. Za ní se nachází 12 dvojic kamenných zvířat a na konci jsou sochy císařských hodnostářů. I přesto, že byla strašná zima, tak jsem si prohlídku těchto hrobek moc užila - především tamní tajemnou a mystickou atmosféru svatého, pohřebního místa, která na vás odevšud dýchala.


Naší další zastávkou bylo - poněkud překvapivě a nečekaně - muzeum-prodejna čínských nefritů Beijing Dragon Land Superior Jade Gallery. Jednalo se o jakousi "promo akci", kdy nás cestovní kancelář, se kterou jsme jeli, nejspíše chtěla více či méně přinutit k nákupu krásných, leč opravdu hodně moc drahých nefritových šperků. Nefrit - pokud nevíte přesně, o co se jedná, je drahý kámen, který byl u čínských císařů a císařoven velmi oblíben a který je nejvíce ceněn ve své zelené barvě. Dědí se z generace na generaci a čím zelenější je, tím je i starší. V muzeu jsme viděli opravdu skvostné kousky - od maličkých "kuliček štěstí", až po obrovské lodě či sochy, které stály v přepočtu několik milionů korun. Raději jsem kolem nich jen rychle prošla, protože představa, že bych něco tak drahého musela platit, se mi ani trochu nelíbila. Na to by mi grant asi opravdu nestačil :) Takže s nefritovým náramkem jako suvenýrem z Číny asi moc nepočítejte :)


Po výborném obědě v jedné z největších pekingských restaurací (měli jsme, mimo jiné, polévku z volského ocasu :), jsme se naším malým autobůskem přemístili o několik desítek kilometrů dále - na místo, o kterém jsem již hodně dlouhou dobu tajně snila. Na Velkou čínskou zeď! Ah, bylo vám to něco tak nádherného a neskutečně krásného, že na to do konce svého života nezapomenu! Velká čínská zeď je vskutku nádherná stavba, které se na světě vyrovná jen málo památek. Jedná se o starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. V dnešní podobě byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 14. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Zeď se táhne v ohromující délce asi 6000km. V roce 2009 čínské úřady ohlásily že našli dosud neznámé zbytky čínské zdi. Dnes má tedy zeď celkem 8851km. Přestože jsme měli na prohlídku zdi jen hodně omezený čas (asi dvě hodiny), foukal pořádný vítr a bylo zde ohromné množství lidí, tak Velká čínská zeď navždy zůstane jedním z nejkrásnějších míst, která jsem kdy navštívila. A přála bych každému z vás, abyste i vy měli tuto skvělou možnost...


Naší poslední zastávkou bylo muzeum hedvábí Beijing Dong Wu Silk Museum, které bylo opět nečekanou záležitostí na našem programu. V porovnání s muzeem nefritů, kde se jednalo v podstatě jen o to, abychom utratili své těžce našetřené penízky, tak nám zde byly poskytnuty i mnohé zajímavé informace a dokonce jsme měli i možnost i sami si na vlastní kůži vyzkoušet, jak se vyrábí věci z hedvábí.

Byl to opravdu nádherný den, na který nikdy nezapomenu - a zvlášť ne na to, jak moc jsem byla šťastná, když jsem si večer mohla lehnout do postýlky :)



Anetka

16. 2. - Peking: Zakázané město, Náměstí Nebeského klidu, park Jingshan

Published by Anetka under on 17:48
Náš pobyt v čínském Pekingu jsme započali návštěvou jedné z nejvýznamnějších památek a řekla bych i jakýmsi symbolem tohoto města - Zakázaným městem. Snad každý z vás o této nevídané památce slyšel, ale asi ne každý si dokáže přesně představit, o jak neuvěřitelně obrovský a nádherný komplex budov se jedná. Nikdy bych nevěřila, že vám "obyčejná stavba" dokáže natolik vyrazit dech a zcela a úplně vás zaujmout. Zakázané město tvoří ve skutečnosti ohromný palácový komplex (největší svého druhu na světě), který se rozkládá na ploše 74 hektarů. Je lemováno desetimetrovou zdí a vodním příkopem, který dosahuje šířky až 52 metrů. V komplexu se nachází okolo 9 000 místností a díky své "jen" 560 let dlouhé historii, je Zakázané město velmi dobře zachovalé a je jedinečnou ukázkou čínské architektury. Od roku 1987 je tento jedinečný komplex na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a patří mezi jeden z nejvíce navštěvovaných turistických cílů na celém světě.



Nedaleko od Zakázaného města se nachází další z velmi významných památek Pekingu - Náměstí Nebeského klidu, neboli Tiananmen Square. Toto náměstí je neblaze proslulé díky potlačení studentské demonstrace čínskou vládou z roku 1989. Abych řekla pravdu, tak mě toto místo moc neuchvátilo. Jedná se totiž o typickou socialisticko-komunistickou architekturu, místo, které je plné betonu a člověka prostě zde nemůže zaujmout snad nic jiného, než obrovský portrét Mao-Ce-tunga.



Naší další zastávkou byl nádherný park Jingshan, který se nachází bezprostředně severně od Zakázaného města v centrální ose Pekingu. Je opravdu obrovský - jeho rozloha je více než 230.000 m² a když si uvědomíte, že se ve skutečnosti jedná vlastně o uměle vytvořený kopec, místo, které bylo vytvořeno rukama tisíců čínských dělníků a zvířat, tak vás Jingshan ohromí ještě více.

Čína

Published by Anetka under on 17:39
Ahojky a krásný den vám všem!

Tak se opět po delší době ozývám a přidávám další zprávičky o mém životě. Nejprve bych se chtěla omluvit, že mi tak dlouhou dobu trvalo, než jsem napsala další zprávu, ale v Číně funguje docela velká cenzura internetu, a proto nebylo možné příspěvky na mém blogu žádným mně známým způsobem publikovat. Proto až nyní...

Nejprve, jako vždy, bych vás ráda trochu seznámila se zemí, kde vlastně pobývám – s nejlidnatější a třetí největší zemí planety Země – Čínou.

Čína je obrovská země – třetí největší na světě – a co do počtu obyvatel zároveň nejlidnatější (1,3 miliardy lidí). Má bohatou a dlouhou historii, z níž lze upozornit na řadu významných starých dynastií, ale i bouřlivý vývoj v novodobých dějinách země. Je proslulá vynálezem porcelánu, papíru, kompasu a střelného prachu. Čína se pyšní údajně jedinou stavbou na Zemi viditelnou z vesmíru – Velkou čínskou zdí.
Z hlediska geografie nabízí Čína cestovatelům řadu odlišných oblastí – pouště, hory, nížiny, největší a nejvýše položenou náhorní plošinu na světě (Tibet), ostrovy, moře, řeky atd.



Z dříve zaostalé agrární země se v posledních letech stává jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě, která bude nejspíš v 21.století patřit k největším velmocem světa. Umožňuje to zdejší „hybridní“ typ ekonomiky, která má znaky centrálního plánování, ale i volného trhu.

Čínská kuchyně je světově proslulá, i když je pravdou, že jídla v čínských restauracích servírovaná u nás jsou dost odlišná od těch, na kterých si budete pochutnávat přímo v Číně.

Neděle, 14. 2., Poslední den v Bangkoku, odlet do Pekingu

Published by Anetka under on 5:01
V neděli se nikomu z nás nechtělo ani trochu vstávat, jak si jistě dokážete dost dobře představit :) Ale my dva s Borískem jsme narozdíl od druhých dvou členů naší výpravy vstali docela brzy a akčně se vypravili na náš poslední průzkum Bangkoku. Na odpočívání budeme mít ještě poustu času...

Vydali jsme se směrem do centra Bangkoku a ulicemi dále až k Democracy Monument, nebo-li Památníku demokracie, který stojí uprostřed velmi rušné ulice (Rajadamnoen Boulevard) na jedné z hlavních bangkogských křižovatek. Památník byl postaven roku 1940 a skládá se ze čtyř 24 metrů vysokých sloupů. Jejich výška je symbolická v tom, že dne 24. 6. 1932 došlo k podepsání ústavy o vzniku konstituční monarchie, díky níž se v Thajsku poprvé silněji projevily demokratické tendence. Kopie této ústavy se nachází v centrální části památníku.

Další částí našeho programu bylo navštívení chrámu Wat Ratchanadda, který byl zajímavý především tím, že byl od všech ostatních buddhistických chrámů v jiných barvách – v bílo-černo-červené. Nikde žádná zlatá, což byla opravdu zvláštnost, které si každý musel hned na první pohled všimnout. Mně osobně se tento chrám moc líbil, i když z hlediska kulturně-náboženského zase tolik významný není.

Nejvýznamnější památkou, kterou jsme dnes viděli, byl chrám Golden Mount (Zlatá hora, thajsky Wat Saket), který byl opravdovou třešničkou na pomyslném dortu. Jedná se o 77 metrů vysoký chrám, údajně nejvýznamnější moderní thajský chrám (wat), který stojí, jak již jeho samotné jméno napovídá, na vrcholku uměle vytvořeného kopce. Chrám začal stavět Ráma III., ale byl dokončen až později, za vlády Rámy V. 14. únor je v Thajsku nejspíše určitým způsobem nábožensky významný den (nepodařilo se mi to zjistit, nejedná se o žádný státem uznávaný svátek), jelikož Wat Saket naprosto a zcela přetékal davy lidí, jejichž jediným cílem bylo vzdát hold Buddhovi a oslavovat jeho jméno a činy. Bylo docela vtipné sledovat, jak všichni chodí sem a tam v rytmu monotónní náboženské hudby, před sebou drží cosi, co by se dalo přirovnat k polštářku s květinou na vrchní části a jsou naprosto a zcela zahloubáni do své modlitby. Na druhou stranu bylo smutné pozorovat, jak je vše strašně moc zkomercializované a každý se z každého snaží jen vyzískat co nejvíce peněz – a to i mniši! Ale to je tak asi všude, tak se bych se neměla divit, ale nemůžu si pomoci. Všude po cestě až na samotný vrcholek se nacházelo velké množství zvonů větších či menších velikostí a téměř každý, kdo se vydal na tuto „pouť“, si na ně zvonil, což způsobilo, že všude kolem vás se rozléhaly zvuky znějících zvonů. Na samotném vrcholku Wat Saket se nachází krásný zlatý sloup a především je odtud nádherný výhled na historické centrum Bangkoku.

A poté nás již čekalo rozloučení s Bangkokem a se samotným Thajskem. Dali jsme sbohem této krásné zemi a vydali se dále na východ – do země draka – Číny. Po pěti hodinách letu jsme přiletěli do Pekingu (Beijing), kde nás docela dost překvapila strašná zima, která zde panuje (strašná na naše měřítka) – minus sedm stupňů. Když si vezmete, že ještě před pár hodinami, jsme byli v Thajsku, kde bylo kolem čtyřiceti, tak je to poměrně velký rozdíl. Náš hostýlek (Happy Dragon Hostep) – i když právě teď jsme úplně jinde, než jsme být původně měli (kvalita je nesrovnatelně vyšší a cena stejná, takže si rozhodně nestěžujeme :), je moc a moc krásný – máme i televizi!!! Číňané jsou strašně moc milí a hodní lidičkové, dali nám čajík a dokonce nám nesli i kufry. Jsem úplně nadšená z čínštiny – toto písmo je naprosto nádherné a dokonalé, strašně se těším, až se ho budu moci učit a lépe mu porozumnět. Je to vždycky velká zábava odvozovat si, co asi který znak představuje – človíček, svícen, každý v tom vidí něco jiného – a to je na tom to krásné, nemyslíte?

Přeji vám krásnou dobrou noc, v Pekingu je teď asi půl třetí ráno, takže jdu spát (čas, kdy píšu tento příspěvek) a vám přeji krásnou dobrou noc a posílám spoustu a spoustu pusinek!

Anetka

Sobota 13. 2. - Kanchanaburi

Published by Anetka under on 5:00
Sobota byla dalším hodně, ale hodně náročným dnem. Po předchozím vyčerpávajícím chození nás čekalo další dobrodružství - výlet organizovaný místní cestovní kanceláří do Kanchanaburi, místa, které je neblaze známé mimo jiné pro svoji Death Railway – Železnici smrti – a most přes řeku Kwai.

Již brzy ráno (vstávali jsme již v nekřesťaských šest hodin! :) jsme nasedli do auta a nechali se odvést na Kanchanaburi Allied Forces War Cemetery (Kanachanaburský válečný hřbitov). Jedná se o památník se symbolickými hroby anglických, amerických, australských ale i evrospkých vojáků, kteří zemřeli během druhé světové války, kvůli krutosti Japonců, jež je v neskutečně strašných podmínkách nechali pracovat na stavbě železniční trati mezi Thajskem a Barmou. Zemřelo jich zde zhruba osm tisíc a jako památku na ně zde můžete vidět bílé desky, která jedna vedle druhé připomínají, co se stalo a nedají zapomenout na jména těch, kteří zemřeli. Nachází se zde i muzeum, které jsme rovněž navštívili a které v nás ještě více posílilo pocity zhnusení z toho, co se během WW2 událo...

Most přes řeku Kwai... Snad každý z nás vidět tento film, ale jen hrstka vybraných měla možnost tento most vidět i ve skutenosti. Já jsem byla jednou z těch, kterým se to podařilo a nikdy na tento zážitek nezapomenu. Když si člověk uvědomí, co všechno stojí v pozadí za stavbou tohoto díla, kolik lidských životů padlo, pro stavbu železnice, tak je to opravdu strašně silný zážitek. Měli jsme možnost se i po mostě projít, což pro mě bylo dosti nepříjemné, jelikož se bojím výšek a celou dobu jsem se bála, že spadnu do vody a sní mě krokodýl :), ale naštěstí se nic takového nestalo a já mohla pokračovat společně s ostatními na výborný thajský oběd – rýži, smaženku a zeleninu, kterou Thajci umí vskutku skvěle připravovat. Mňam, mňam :)

Po výborném obídku jsme jeli na sloní farmu, kde na nás již netrpělivě čekali místní „slonaři“ se svými miláčky. Na programu totiž byla jízda na slonech! Tamní farma funguje již deset let a v současné době se zde nachází osm slonů. Někteří jsou ještě mlaďoučcí, ale najdete mezi nimi už i sloní dědečky a babičky. A samotná jízda na slonu? Je to něco neskutečně krásného sedět na hřbetě tak velkého a silného zvířete a nechat se nést a užívat si toho skvělého pocitu. Prostě pohádka! Připadala jsem si jak nějaká princezna, která má to výsostné právo sednou si na hřbet takovéhoto zvířete. A nebo jako Legolas z Pána Prstenů, když tak statečně bojoval proti Olyfantům :)

Další zastávkou byla jízda na vorech po řece Kwai. Bylo to krásné osvěžení, protože jsme již všichni padali horkem a nemohli to strašně teplé počasí vydržet. Nejprve jsme jeli lodičkou, která nás dovezla k vorům, a dále jsme již pokračovali pouze na nich. Naštěstí jsme nemuseli vory nijak ovládat, jen jsme seděli a nechali se vozit – představa, že bych pádlovala já, se mi docela líbila, ale moc daleko bychom asi nedojeli :)

Když plavba na vorech skončila, čekal nás vodopád Sai Yok, na který jsem se moc a moc těšila, ale poměrně mě zklamal. Jedná se o krásnou přírodní památku, ale Thajci se k ní nechovají zrovna nejlépe. Využívají ji jako lázně, když to řeknu hezky. Místní se zde koupají, děti se čvachtají ve vodě, všichni křičí a běhají sem a tam, celé místo je strašně moc zprofanované a zaměřené na to, aby z vás získali co možná nejvíce peněz. Celá ta krása panenského vodopádu se tak ztrácí. Ale i přesto jsme si to na tomto místě hezky užili a hlavně se pořádně osvěžili – byla jsem mokrá od hlavy k patě, ale kdo by se nad takovými maličkostmi zamýšlel, že :)

Poslední částí našeho programu byla jízda vlakem. Ne, nebyly to České dráhy – hádáte špatně :) To bychom se asi moc daleko nedostali a skončili kdovíkde :) Jeli jsme vláčkem po Death Railway – dráze, která byla stavěna válečnými zajatci spojeneckých vojsk. Jízda trvala asi hodinu a ujeli jsme kolem 35 kilometrů a byl to opravdu zážitek. Okna vláčku byla bez skel, takže jsme mohli své velectěnné hlavičky vystavovat osvěžujícímu vánku a především se kochat krásou přírody. Seděli jsme na dřevěných sedačkách, kolem nás chodil pan průvodčí, který byl tak trochu vynervován z toho, kolik turistů je kolem a že nikdo nemá lístek, takže chytal „podezřelé objekty“ a vedl je k zpovědi, zda opravdu patří k naší skupině. Chudáci čínské slečny z toho byly tak trochu v šoku, ale nakonec to vztaly sportovně a všichni se smáli. A tak to má být, ne snad? S úsměvem v každé situaci :)

Po třech hodinách jízdy autem zpět do Bangkoku a osvěžující sprše jsme šli na Kao San Road na dobrou a opravdu zaslouženou večeři a především kupovat suvenýry pro naše drahé. Nikdy bych nevěřila, jak je těžké něco pěkného vybrat. Možná je lepší nekupovat nic a nestresovat se zbytečně, ale já na to jaksi nemám – nu což, když už jednou cestuji, tak si to musím užít i z této strany :)

Pokud vám není známo, tak v Číně nový rok (rok 2010, rok tygra – pokud plánujete otěhotnět, zakládat obchod nebo se vůbec pouštět do nějakých větších podnikatelských aktivit, tak podle Číňanů, je to naprostá hloupost, ale pšš :), tak jsme se docela těšili, že uvidíme i nějaké oslavy, jelikož i v Thajsku se o čínský nový rok docela dost zajímají, ale nakonec, když přišla půlnoc, tak se stejně nic významného nedělo. Ale tak láhev šampusu jsme si nekupoupili, tak co – kokosový shake je stejně mnohokrát lepší!!! :)

Pátek , 12. 2. - Prohlídka Bangkoku

Published by Anetka under on 4:54
Páteční den byl opravdu hodně náročný. Abych řekla pravdu, tak už jsem na konci dne opravdu skoro vůbec necítila nohy a únavou a vyčerpáním jsem padla mrtvá na postel. Ale stálo to opravdu za to! Byl to nezapomenutelný den plný nezapomenutelných zážitků, na které budu vzpomínat do konce svého života! Přála bych každému z vás mít tu možnost zažít něco takového, jako jsem zažila já...

Náš den začal již velmi brzy. Vstávali jsem ráno raníčko, abychom všechno stihli a stačili vyjít ještě za poměrně „chladného“ (tj. 25 stupňů plus, minus) počasí. Sluníčko ani moc nesvítilo, což bylo poměrně překvapivé, ale o to příjemnější.

V našem plánu bylo navštívit co největší množství památek, které se nachází v historické části města. Jedná se především o „wat“, tedy něco jako chrámy, ale rozhodně si pod tímto označením nepředstavujte typické české chrámy či kostely, neboť nemají se skutečností vůbec nic společného. Thajské waty jsou jakési chrámové komplexy, obrovské plochy, na kterých se nachází rozličné buddhistické stavby, sloupy a sochy rozličných démonů (budou mě strašit ve snech ještě hodně dlouho, opravdu).

Naší první zastávkou byl City Pillar Shrine, neboli Městský chrám sloupů. Jedním slovem prostě pohádka!!! Na první pohled vás uchvátí nádherná asijská architektura, která je typická především svými výraznými barvami - zlatou a červenou. V celém komplexu se nachází velké množství větších či menších „modliteben“, před vstoupením do nichž se musíte vyzout a samozřejmě pamatovat na to, že musíte být slušně oblečení (tj. zahaleni). V každé z modlitebem se nachází jedna či více soch Buddhy, v rozličných velikostech a pozicích. Často jsou zde cítit různé pálené vůně, které si ale netroufám přesněji indetifikovat. Rozhodně jsou velmi příjemné a uklidňující.

Dále nás čekal asi největší skvost Bangkoku – Grand Palace – Velký palác, nejvýznamnější městská památka. Jedná se o opravdu ohromující architektonickou památku. Grand Palace je velký komplex chrámů, který zaujímá rozlohu o více než 218 000 km čtverečních a byl posteven v prvních letech vlády Chakkerské dynastie. Byla to královská rezidence Rámi I. až V. Součástí Grand Palace je Wat Pra Kaew, neboli královský chrám. Wat Phra Kaew je důležitý především tím, že se zde nachází opravdu překrásný Smaragdový Buddha – velmi to významná buddhistická památka, dle některých dokonce ta nejvýznamnější v Thajsku vůbec. Zajímavostí je, že Smaragdový Buddha je oblékán do rozličných oblečků, závisejíce na ročním období – my jsme ho viděli zrovna ve chvíli, kdy toho na sobě moc neměl :) O to více ale vynikla jeho krásná zelená barvička :)

Další zastávkou byl celosvětově známý Wat Pho se snad nejznámější bankogskou památkou – obrovským Ležícím Buddhou (Reclining Buddha). Wat Pho se nachází nedaleko Velkého paláce a jedná se o velký chrám, který byl postaven během období Ayutthaya, přičemž jeho stavba byla dokončena roku 1789. Zajímavostí je, že to byla vůbec první thajská univerzita a rovněž první místo, kde se provozovaly thajské masáže – pěkná to kombinace, že :) A obří Ležící Buddha? No, na toto nemohu říci nic jiného než – oh, la la, mon Dieu! C’était vraiment tres tres grand!!! (oh, la la, můj bože, to bylo opravdu obrovské). Ležící Buddha je obrovské, asi osmdesát metrů dlouhé ležící „monstrum“, které vás naprosto, ale naprosto uchvátí svojí velikostí a snad každý se musí sám sebe začít ptát, jak je vůbec možné, že někdo dokázal něco takového vytvořit. A když k tomu ještě připočtete fakt, že tento Buddha je celý vytvořen ze zlata, tak si myslím, že i ten největší „nebuddhista“, bude muset minimálně obrazně smeknout kloboukem...

Chrámů jsme měli pro páteční den víc než dost, a proto jsme se večer rozhodli strávit trochu víc relaxačně a jeli jsme na projížďku lodí po bangkogské řece Chao Phraya. Lodě zde fungují obdobně jako u nás například tramvaje nebo autobusy, jen jen je jízda v nich o trochu větší zábava :) A taky za lístek zaplatíte o dost méně než - jedna cesta stojí 13 báthů, tj. asi 7 korun! Dobré, že? :) Dát pár korun za takový zážitek se opravdu vyplatí. Lodí jsme nejeli moc dlouho, ale i přesto to bylo nádherné. Vystoupili jsme na poměrně neznámém místě a shodou okolností se dostali do opravdu nádherné čínské čtvrti. Byl to nezapomenutelný zážitek! Thajská architektura je nádherná, ale ta čínská? No, prostě marvellous!!! Miluji čínské červené lampiony, čínské oblečení, které je neskutečně sexy :) a hlavně tu skvělou vůní čínského jídla! No, možná to bylo taky částečně způsobeno tím, že jsem po celodenním chození umírala hlady, ale to nic nemění na faktu, že jsem se do všeho, co je jakkoliv spojeno s Čínou, zamilovala!

Když byla tma, tak nás čekala cesta lodí zpátky do centra Bangkoku a opět návštěva Khao San Road, kde jsme si konečně koupili pořádnou večeři. Byli jsme tak vyhladovělí – tedy alespoň já – že bychom snědli asi úplně všechno. Tedy možná až na ty brouky, červy, cvrčky a kobylky, které tam prodávali :) To raději nechám odvážnějším osůbkám než jsem já :)

Čtvrtek , 11. 2. - Přílet do Bangkoku, Khao San Road

Published by Anetka under on 4:51
Ahojky všem! Tak jsem se opět konečně po poměrně dlouhé době dostala k tomu, abych napsala pár řádek a řádně zdokumentovala, co všechno jsem na svých cestách po jihovýchodní Asii zažila. Posledních pár dní bylo zasvěceno poznávání pohádkově nádherného hlavního města Thajska - Bangkoku, neboli Krung Thep (to si asi nikdo z vás pamatovat nebude, proto zůstaňme raději u prvního označení :)

Ve čtvrtek ve večerních hodinách, přesně v 18:40 thajského času, jsme se společností Air Asia (nemohu si ji vynachválit, opravdu skvělá!), opustili thajskou turistickou destinaci číslo jedna – Phuket. Již za hodinku a něco jsme již byli v Bangkoku, takže jsme si krásy letu moc neužili, ale i tak to byla nádhera – především ta možnost pozorovat toto nádherně osvětlené šestimilionové město, které se pyšní největší letištěm v Asii! Kdo ho neviděl, tak si asi jen těžko dokáže představit, jak je obrovské! Pražská Ruzyně je proti němu naprosto nesrovnatelně maličká :)

Po prožitém strachu s tím, jestli nám přiletěla i zavazadla, nás čekalo další docela zajímavé dobrodružství - dostat se do hostelu (PenPark Place), který byl od letiště docela dosti vzdálený. Odchytit v Bangkoku taxíka je opravdu jednoduché, horší je ale se nějak domluvit, protože poměrně velké množství Thajců anglicky vůbec neumí. A thajsky zase neumím já, ale o to větší to byla zábava :) Náš pan taxikář byl jedním z těch, kteří anglicky nerozumněli skoro vůbec, takže jsme se domlouvali rukama nohama, navíc byl docela problém se dostat až do zapadlé uličky, kde byl náš hostel, jelikož taxík se tam jaksi nemohl pořádně dostat, ale po nakonec to všechno dobře dopadlo. Pochytili jsme pár zajímavých thajských nadávek a bylo vymalováno :)

Náš hostýlek byl naprosto nádherný! Měli jsme krásný pokojík, jehož hlavním a nejdůležitějším vybavením byl velký a hlavně funkční větrák! Thanks God for that!!! Nebo bychom se asi uvařili zaživa. Zajímavostí na hostelu byla koupelna a záchod – byla totiž společná. Záchod a sprcha najednou! No, nezní to zajímavě? Podle mě je to docela hodně dobrý nápad, jak ušetřit náklady za uklízečku :)

Večer, unaveni po celodenním chození a prožitém dobrodružství, jsme se ještě odhodlali navštívit nejznámější a asi i nejdůležitější ulici v Bangkoku – Khao San Road. Byla jsem jak v jiném světě – to, co jsem viděla, jsem si opravdu nikdy dříve nedokázala ve skutečnosti představit. Obrovská, dlouhá ulice, plná pouličiních stánků s jídlem, pitím, ovocem a oblečením a hlavně strašně ale strašně velkým množstvím lidí! Ze všech stran na vás voní thajké nudle a rýže, kuřecí maso, ryby a další místní specialitky, kterých je opravdu veliké množství. Thajská kuchyně je neskutečně chutná! Dokonce jsem si už zvykla i na kari a na ostré omáčky, bez kterých můj život teď asi ztratí docela hodně „šťávy“, jak jsem si je zamilovala :) Opravdu – mňamka největší! Ale dobře, maminčině koláči nebo na kulajdě se nic nevyrovná – toť pravda!

Pohádkový Bangkok

Published by Anetka under on 17:34
Ahojky všichni, kdo čtete můj blog,

dnes jenom krátce - bohužel, jelikož jsem po celodenním ťapkání v Bangkoku opravdu hodně unavená - ale byl to neskutečně nádherný den! Včera večer jsme přiletěli z Phuketu do Bangkoku a byla docela legrace pozorovat pana taxikáře, který nám nerozuměl skoro ani slovo, jak se prodíral těmi maličkými uličkami města, aby nás dopravil až na místo. Byl to ale šikulka největší - i když bez trochy toho thajského zanadávání se to neobešlo :)

Dneska to bylo naprosto pohádkově krásné! Od brzkého rána jsme pobíhali s Borískem a Míšou po Bangkoku, navštívili ty nejvíznamnější památky města - Grand Palace, City Temple, Wat Phong se obrovským Ležícím Buddhou a svezli se na lodi po řece. Ah, jsem pořádně unavená, ale stálo to opravdu za to!

A také se stala jedna moc a moc zvláštní věc, se kterou jsem tedy opravdu nepočítala - ale to je jedno veeeeelikánské tajemství, které se dozvíte až po mém příjezdu do Čech - do té doby ani slovíčko :) Mlčím jako hrob - to jen abych vás tak trochu nenápadně navnadila :)

Zítra nás čeká další náročný den - vstáváme již v šest, v sedm odjíždíme, takže co nejdříve hupky dupky do postýlky :) Slibuji, že co nejdříve napíšu podrobný zápis všeho, co se stalo, ale jaksi jsem hnána jít spát :)

Přeji vám všem krásnou dobrou noc a posílám velikánský pozdrav z Bangkoku!!!



Anetka

PS: Závitky s masem jsou naprosto skvělé!!!

Den plný četby

Published by Anetka under on 10:40
Ahojky! Tak přibyl další záznam do mého deníčku :)

Úterní den na Phuketu byl skoro celý zasvěcen četbě. Po snídani - tedy respektive obědě , jsem si půjčila z místní malé knihovničky krásnou anglickou knížku „The Road of Lost Innocence“ – „Cesta ztracené nevinnosti“ od kambodžské spisovatelky Somaly Mam, která v roce 2006 (myslím) vyhrála oceněnaní žena roku časopisu Glamorous. Jedná se o pravdivý příběh jejího života, o vše, co musela prožít, protrpět, jak s ní bylo krutě nakládáno a jednáno. Člověk se musí při četbě chtít nechtíc zamyslet nad tím, jak to mají ženy v mnoha zemích složité a jak bychom my, Evropany, měly být rády, že můžeme žít v zemi jako je například Česká repulibka.

Ah, je naprosto nádherné ležet celý den na pláži na lehátku, číst si, pozorovat nádherně modré moře, nechat se ovívat vánkem a sem tam se jít smočit do vody, která vás nádherně osvěží, když už nemůžete teplem ani dýchat. Prostě pohádka!!!

Když se blížil večer a sluníčko pomalu zapadalo, rozhodli jsme se s Borískem jít dělat „umělecké“, pro mnohé asi dost kýčovité fotečky. Ale mně příjdou naprosto dokonalé a nádherné! Vy, sluníčko, moře, fotoaparát a alespoň trochu šikovný fotograf dokáží naprosto neskutečné věci! Až budu mít možnost, tak se s vámi podělím o tu nádheru, ale zatím to nejde, takže strpení prosím :)

Večer byl vyhrazen plánování výletu po Phuketu, navštívení několika thajských a rovněž čínských chrámů, které se zde nacházejí, samozřejmostí bylo nevynechání hlavní města. Bohužel se nemohu zúčastnit, což mě docela dost mrzí, ale to nevadí - Borísek má nakázáno být mýma očima i ušima a všechno náležitě dokumentovat, brát mnoho prospektů a letáků, abych měla co číst a alespoň takhle zprostředkovaně si to užít.

Zdravím a posílám všem velikou pusinku! Především mému zlatíčkovi, po kterém se mi tak moc a moc stýská :(

Lagoon,


Vaše Anetka

Den plný thajských tajemství

Published by Anetka under on 17:06
Ahojky všem a přeji moc a moc krásný den!

Dnešní den byl opravdu nádherný a zcela ve znamení objevování a poznávání thajské kultury. Oproti předchozím dnům jsme vstávali poměrně brzy, což se mi popravdě mnoho nelíbilo, jelikož jsem v noci nemohla moc spát a tak jsem byla poměrně unavená. To ale vůbec nevadilo a nebránilo tomu, abych si dnešní den nádherně a naprosto dokonale užila!

Po dobré snídani (toast s máslem a marmeládou a k tomu výborný ovocný shake) jsme vyrazili s Borískem a Michalem po pláži směrem k phuketskému International Airport. Je vzdálené asi čtyři kilometry od místa, kde bydlíme, což se sice nemusí zdát jako tak velká dálka, ale když jdete v písku, mořské vlny vás málem srazí do vody a sluníčko svítí tak moc, že máte pocit, že se rozpustíte, tak je to docela dost fyzicky náročné. Popravdě jsem měla docela dost co dělat, abych to zvládla, ale jsem holka šikovná :)

U letiště to bylo nádherné - pozorovali jsme přilétávající a odlétávající letadla, která přistávala kousíček za námi na letištní dráze - skvělý zážitek! Opravdu nádhera, kdo nezažil, jak vám přímo nad hlavou letí letadlo, tak nepochopí! Poté jsme pokračovali dále - k nádherné laguně s pohádkově modrou vodou, kde se dokonce nacházely korály. Sice ne zrovna v nejlepším stavu - když si uvědomíte, že tady v roce 2004 byla tsunami, tak se není čemu divit, že... A rovněž spousta krásných rybiček a všudypřítomní maličcí krabi :)

Poté nás čekalo to pravé poznávání pravé thajské kultury. Hladoví a žízniví jsme se vypravili hledat něco k snědku a hlavně k pití. A přestože jsme si mysleli, že nic nenajdeme, tak k našemu velkému překvapení tomu tak nebylo a objevili jsme několik místních malých krámků, kde prodávali samé dobrůtky. Koupili jsme si skvělé - a také hodně moc ostré maso na tyčkách - nějaký zvláštní, ale výborný druh ryby a sýr a k tomu kokosové mléko! A všechno jen za pár bathů! Neuvěřitelné - takhle levně se opravdu nikde v Čechách nenajíte. Pokud chcete šetřit, jeďte do Thajska :) Dokonce jsme dostali ještě dva kokosy zdarma od jednoho pána, kterého jsme potkali nedaleko letiště - byly právě shozené z palmy - no, není to pohádka?

Thajci jsou strašně, strašně moc milí lidičkové, kteří když vidí nějakého cizince, tedy človíčka, který není tmavý od hlavy k patě, tak jsou strašně šťastní a hrozně hodní a přívětiví. Dnes jsme zažili, jaké to je, když jste centrem pozornosti Thajců a ti vás fotografují jako nějaká zvířátka v zoo :) Docela hodně zajímavý zážitek, ale proč ne :)

Na pokraji fyzického vyčerpání jsem došla zpátky na Mai Khao do chatky a hned, když se mi naskytla příležitost, jsem si lehla a přestože jsem si chtěla číst, tak jsem jednoduše usnula jak dřevo :) Probudila jsem se až večer na večeři, která byla opět - jak jinak - v thajském stylu. Výborné thajské široké nudle s mořskými plody - obrovskými krevetami, které si snad ani nedokážete představit. No, byly dobré, to ano, ale že bych se bez nich neobešla, to asi ne :) Přeci jen, domácí svíčková, je domácí svíčková :)

Tak to je z dnešního dne asi vše. Na zítřek plánujeme odpočinkový den, rozhodně ne žádné velké výlety, nebo to moje záda nevydrží a v Bangkoku, kam odlétáme ve čtvrtek, nebudu schopná si ani nasadit batoh, natož zvládnout ten náročný program, který nás čeká. Ve čtvtek nejspíše pojedeme na průzkum celého ostrova - na skútrech! Tak držte palce, ať to dobře dopadne. Pokud nevíte, tak v Thajsku se jezdí vlevo, takže to pro mě bude docela změna, i když i samotná jízda na skútru už docela dost velkou změnou bude :)

Mám vás moc ráda a posílám veliké phuketské objetí pro všechny, kteří mě mají rovněž rádi.

Pac a pusu a lagon (thajsky nashledanou :)



vaše Anetka

Slastné nicnedělání na Phuketu :)

Published by Anetka under on 15:48
Ahojky a zdravím vás všechny z Phuketu. Dnešní den byl především ve znamení odpočinku na pláži a slastného nicnedělání. Jako vždy jsem vstala až docela pozdě, takže jedna z prvních věcí, co jsme udělali, bylo jít se najíst. Měla jsem palačinku s banánem a medem. Nepředstavujte si však něco jako typické české palačinky, ale spíše něco jako dort z kynutého těsta, do kterého jsou přidány banány. Za 60 báthů ale výborné jídlo. Borísek měl naprosto skvělou polévku z kokosového mléka s kuřecím masem a se zeleninou. Kdo neochutnal, rozhodně prohloupil. Mňamka největší! :)

Bylo nám nábídnuto jet rybařit, ale jelikož bylo hrozné teplo, tak jsme se rozhodli nejet a vyslali pouze Michala. Zůstali jsme místo toho na pláži a užívali si. Nebylo mi sice úplně nejlépe, ale po pár hodinách se to zlepšilo - naštěstí - a tak jsme mohli jít na procházku na místní letiště. Bylo to krásné - pláž, moře, písek, zapadající slunce - prostě pohádka. Zpátky jsme se vraceli až za tmy, ale naštěstí jsme kemp v pořádku našli. Jinak bychom museli asi noc strávit někde na břehu moře - což zase tak špatný nápad není, když se nad tím tam zamyslím :)

A večer? Dnešní večer byl naprosto skvělý - pořádalo se totiž barbacue! Thajské barbacue s naprosto skvělý grilovaným kuřecím masem, zeleninkou a ovocem k tomu. Na tuhle večeři budu vzpomínat ještě hodně dlouho! Olizuji se ještě teď :) Navíc skvělá společnost, krásně jsme si popovídali - anglicky samozřejmě, zjistili zajímavé informace o Bangkoku, kam odlétáme ve čtvrtek a bylo nám prostě moc a moc krásně! Přála bych si, aby každý z vás měl možnost něco tak hezkého zažít - noc pod hvězdami, s milými lidmi - to je něco, na co se jen tak rychle nezapomíná!

Pac a pusu a mám vás moc ráda.


Anetka

Phuket, Thajsko

Published by Anetka under on 15:55
Dnešní den jsme strávili především odpočinkem. Byli jsme všichni pořádné unavení, vyčerpaní, vyhladovělí a těšili se, až nebudeme muset nic pořádného dělat. Vstávali jsme docela pozdě - kolem dvanácté :) a poté šli na thajský oběd. Měla jsem výborné thajské nudle se zeleninou (mrkev, hrášek, kukuřice) a kuřecím masem! Dobrůtka největší - opravdu! Tohle bych mohla jíst pořád! Je to lehké, člověk se dobře nají a nasytí a nepřipadá si přecpaný jako po mnohých českých jídlech. Po obědě jsme leželi na pláži a koupali se. V moři tady všude plavou velké růžové medůzy, středně veliké bílé a rovněž malé, průhledné, které nás všechny pořádně popálili. A taky spousta krabů - nebo spíš krabíčků, kteří jsou strašně maličtí a hrozně rychle běhají :) Všude se tady nachází jejich malé bílé kostry. Strávila jsem docela hodně času potápěním se v moři a prozkoumáváním krás "sea-life" na Phuketu. Bohužel musím říct, že to zase nic tak skvělého není - přemýšlíme tedy o tom, že využijeme možnosti "divingu" - potápění. Ale to ještě není jisté, jelikož to není zrovna nejlevnější záležitost. Večer, opět hladoví, jsme šli na večeři do restaurace. Jídlo je tady poměrně levné a jelikož nemáme s sebou nic jiného - kromě Michalova řízku, který už byl ale úspěšně zkonzumován :) Dala jsem si thajské kari s brambory a rýži, jelikož nic jiného neměli. Ale bylo to strašně ostré - ještě teď mě bolí pusa -, takže z jídla toho nakonec moc nebylo, ale aspoň kluci měli radost :)

Zdravím vás moc a moc a posílám velikou pusu z Phuketu!!!

Vaše Anetka

Let na Phuket

Published by Anetka under on 15:53
O několik hodin později, přesněji v O:35 jsme měli odlétat do Thajska na Phuket, ale náš odlet se o pár minut opozdil. Byla jsem hrozně unavená a vyčerpaná z toho, co jsme zažili, jak jsme byli celou dobu na letišti, pořádně si nemohli odpočinout a navíc nás čekal dlouhý let. Letěli jsme se společnosti BluePanorama (italská), která je naprosto skvělá a poskytuje cestujícím veliký komport. Dostali jsme během letu dvakrát najíst a napít, personál byl moc hodný a přívětivý, jedná nevýhoda byla, že jsme seděli v prostřední řadě, takže jsme toho mnoho neviděli. Ale já jsem - narozdíl od kluků - stejně většinu času prospala, takže nevadilo. O jedenáct hodin později, kolem půl sedmé thajského času (u nás je o sedm hodin méně), jsme přistáhli na phuketském mezinárodním letišti. Když jsme vycházeli z letadla, tak jsme museli vyplňovat "Arrival Card" kvůli vízům do této země, trochu jsme se obávali, jestli nám přijdou kufry, jelikož letadlo pokračovalo až do Bangkoku a nakonec jsme měli menší problémy s nalezením vhodného odvozu k naší konečné destinaci - Seaside Cottages! Kluci jsou ale naprosto dokonalí a skvělí, takže jsme se dostali na místo i přesto, že pan řidič dost dobře nevěděl, kam vlastně jedeme.

Asi v půl devátého thajského času jsme se dostali konečně na místo. Naše chatičky se nachází v naprosté pustině, kde není skoro nic jiného než náš kempík s malou restaurací a barem, poté pár dalších hotelů a jinak jen nádherné písečné pláže. Hned, jak jsme přijeli a ubytovali jsme se, jsme se šli vykoupat do moře - je tak krásně teplé a nádherné! Miluju moře, teplo a toto prostředí, které je pro mnohé příšerně vlké a až nesnesitelné, ale mně vyhovuje. Alespoň nemrznu tak jako u nás doma v České republice.

Den D - odlet!!!

Published by Anetka under on 15:52
Ve čtvrtek 4. 2. 2010 začalo naše veliké dobrodružství. V 12:35 našeho času jsme z pražského ruzyňského letiště odletěli se společnostní EasyJet do italské Malpensy (nedaleko od Milána), kde jste také za něco přes hodinu poté v pořádku přistáli. Byl to můj naprosto první let v mém životě! Abych řekla pravdu, byla jsem z toho docela nervózní - letiště samo o sobě je strašně veliké, člověk musí dělat spoustu věcí, ukazovat doklady, předávat zavazadla a tak podobně. Všechno bylo pro mě nové a neznámé, ale díky Borískově a Michalově pomoci jsem se nakonec do letadla dostala celá :)

Jaký byl let? Naprosto úžasný!!! Když letadlo začalo stoupat, tak mi nebylo zrovna nejlépe, ale nebylo to zase tak hrozné, že bych to nezvládla. Bylo nádherné pozorovat z takové výšky zemi! Vidět všechny ty domečky a hory. Viděli jsme samozřejmě nádherné zasněžené Alpy! Naprostá pohádka! Ty jejich zasněžené vrcholky a ta obrovská vzdálenost člověka uvádí do hrozného úžasu.