Anetka a její život

aneb Co jste o mně chtěli vědět, ale báli jste se zeptat :)

Lotosové jezírko aneb Kýčovité chrámy v Kao

Published by Anetka under on 8:38
V pátek poté, co mi skončila hodina jazyka čínského, jsem společně s mým věrným "druhem cestovatelem" Borískem vyrazili na průzkum jedné z hlavních přírodních památek Kaohsiungu - Lotosového jezírka, nebo, jak se mu rovněž říká jezírka „vůně lotosových květů u vodní hladiny“ - krásný to název, že... Lotosové jezírko se nachází nedaleko od místa, kde bydlíme, v nádherném prostředí mezi "Želví horou" a "Horou Zelených vrcholků" - no, neevokují ve vás již pouze tyto názvy pocity exotiky spojené s tradiční taiwanskou a čínskou kulturou? Ve mně tedy rozhodně ano - a ne málo...

Nyní již ale k samotnému Lotosovému jezírku a památkám, které se v jeho blízkosti nachází. Lotosové jezírko patří již od dob dynastie Qing k jednomu z neoblíbenějších míst v Kaohsiungu, které je známé především svou nádhernou atmosférou a možností relaxace od každodenního stresu a vypětí. Proto není divu, že zde potkáte v snad jakoukoli denní či noční dobu poměrně velké množství mladších i starších Taiwanců, kteří se věnují volno-časovým aktivitám, jako jsou běh, oblíbené tai-chi, piknikování či pouhé "procházkování" :)


Jezírko samotné zabírá plochu 150 akrů, a bylo by tedy spíše vhodnější nazývat jej jezerem, není však jedinou atraktivitou, kterou zde můžete spatřit. Mezi ty hlavní památky patří bezesporu Dračí a Tygří pagody. Tyto pagody se nachází na malém ostrůvku, na který je možné vstoupit po krásném, klikatém mostě, a jsou spolu vzájemně propojeny. Do každé z nich je možné vstoupit pouze pro pojití "ústy" jedné z příšer - a jak samotný název pagod napovídá, jedná se o tlamu buď to draka, nebo tygra. To by samo o sobě mohlo být docela hezké, jen kdyby se nejednalo o výtvory moderní doby, které jsou strašně kýčovité - stejně jako mnoho architektonických památek tady - a které dle mého názoru tyto pagody strašně ničí. Ale Taiwancům se tento styl architektury asi evidentně zamlouvá, jelikož na něj a jemu podobné tady narazíte na každém rohu. Téměř každičký konfucionistický či taiostistický chrám je "zničen" elektronickými tabulemi, kýčovitými lvy s rudými mašlemi, přemrštěností světel a vůní a co je nejhorší - v mnoha případech i strašnými sochami zvířat, které do hodně velké míry připomínají ošklivé dětské hračky. Co Taiwance vede k tomu, že si takhle "dekorují" své chrámy, opravdu nevím...


Říká se, že v blízkosti jezera se nachází 12 - podle některých zdrojů dokonce až 20! - rozličných taoistických a konfucionistických a dokonce i jeden buddhistický chrám. To je opravdu velké množství, ale v zemi, kde náboženství hraje takovou velikou roli, jako je právě Taiwan, se tomu zase nemůžete tak moc divit. Mezi ty nejvýznamnější z nich patří Nový konfucionistický chrám, chrám Ciji či chrám Quiming. Rozhodně nejvýraznějším ze všech je ale chrám Císaře Yuana, který upoutá zrak snad každého hned tím, jak vypadá. Architektonické zpodobení chrámu se totiž opravdu vymyká všem zvyklostem a standardům, na které je člověk - tedy alespoň Evropan - zvyklý. Nejedná se o běžný chrám, tedy budovu se čtyřmi stěnami a střechou - ale o chrám, který vypadá jako obrovská sedící socha, navíc nepředstavitelně kýčovitá a ošklivá. Představte si 22 metrů vysokou sochu muže držícího v rukou meč - mimochodem nejdelší meč na světě - v jehož útrobách se nachází daoistický svatostánek. Opravdu hrůza! To byl snad ten nejstrašlivější architektonický zážitek, jaký jsem kdy měla, ale víte, co se říká - jiná země, jiný mrav a tedy i jiné názory na to, co je, nebo není hezké...


Den, který jsme s Borískem strávili u Lotosového jezírka, byl moc a moc krásný, ale rychle utekl. Domů jsme se vrátili až poměrně pozdě večer, jelikož jsme náš výlet zakončili ještě večeří v našem oblíbeném stánku nedaleko od školy. Není přeci nic hezčího, než se po krásném dni dobře "nadlábnout" - a když je to v přepočtu jen za pár korun, tak je celý zážitek ještě lepší :)

Posílám moc pozitivní energie z Kao,



Anetka

4. 3. - Výlet na ostrov Cijin

Published by Anetka under on 13:37
Zdravím vás všechny moc a moc z Kaohsiungu!

Nejprve bych se chtěla velmi omluvit za to, že jsem poslední dobou moc nepřispívala na blog, je mi to moc a moc líto, budu se snažit tuhle nepříjemnost co nejvíce napravovat a psát pravidelněji, ale jaksi je to mnohdy nad mé síly...

Od doby, kdy jsem přijela na Taiwan, již uplynula poměrně dlouhá doba, během níž jsme stihli podniknout docela velké množství různých větších či menších výletů a výprav. Chtěla bych vám nyní o nich alespoň v krátkosti trochu povědět, abyste i vy věděli o trochu více o krásách, které se v Kaohsiungu a na Taiwanu jako takovém nachází.


Čtvrtek, 4. 3. 2010

Díky tomu, že nám ve čtvrtek odpadla část výuky, přineslo nám toto odpoledne možnost, jak se jak podívat do další a pro nás neznámé části Kaohsiungu – k moři na nádherný ostrov Cijin a prohlédnout si všechny jeho krásy, které nabízí.
Nejprve jsme využili služeb – v té době ještě díky stále probíhajícímu festivalu Lampionů bezplatné – MHD, což byl docela pořádný zážitek, jelikož autobusy zde jezdí v rozličných časových intervalech (většinou během pracovního týdne 15 až 30 minut, o víkendu si počkáte třeba i celou hodinu), které však nejsou nikde blíže specifikovány, takže se vám cesta z jednoho místa na druhé může docela dost protáhnout. Navíc nikde najdete jízdní řád v angličtině, takže cestování taiwanským autobusem je vždy pořádné dobrodružství :)

Naštěstí jsme se ale v pořádku dostali do přístavu a odtud pokračovali dále trajektem z mola s překrásným názvem „molo lásky“. Pod pojmem trajekt si ale nepředstavujte nic velkého – jednalo se pouze o maličký trajekt a cesta trvala jen pár minut. O to to bylo ale hezčí a romantičtější, navíc když k tomu připočtete fakt, že jedna cesta stále pouhých 12 NT (asi 7 korun), tak je to opravdu téměř zadarmo...

Když jsme dorazili na ostrov, kde jsme se vylodili na krásném molu La Marbo, tak první, čeho jsme si všimli, bylo velké množství pouličních stánků s rozličnými mořskými plody. Na tom by nebylo až tak nic moc zvláštního, ale trh na ostrově Cihou je typický tím, že mořské plody jsou zde prodávány živé – takže všude kolem vidíte akvária se zvláštními druhy ryb (mimo jiné třeba i jedovatý perutýn!), korýšů a všemožných „potvůrek“ :) Mnohdy jsme si říkala, jak je vůbec možné, že někdo tohle může jíst, ale což – třeba je to opravdu tak dobré. Ale já asi zůstanu u své zmrzliny, kterou mám přeci jen raději a navíc se nemusím bát, že se po jejím pozření už nikdy neprobudím :)

Hlavním bodem našeho programu bylo navštívení nejvýznamnější památky na ostrově - cihouského majáku a nedaleké pevnosti. Maják se nachází - asi tak jako každý jiný - nedaleko od moře na nevysokém kopci a v současné době slouží spíše pouze jako turistická atraktivita. Původní maják byl postaven již v roce 1896 v čínském "černém stylu", ale během japonské nadvlády byl přestaven a získal svoji současnou - nádherně bílou - podobu. Maják v Cihou je opravdu nádherným místem, které rozhodně stojí za to navštívit!


Nedaleko od majáku se nachází Cihouská pevnost, kam jsme se rovněž rozhodli zajít.Pevnost v Cihou byla postavena již v roce 1683 za účelem obrany proti útokům čínských vojáků dynastie Quing. Ač její architektonický styl může být označen za zcela evropský, i přesto je možné si při bližším prohlédnutí půdorysu stavby povšimnout, že jasně symbolizuje znak pro čínskou osmičku a na zdech je možné objevit znaky po "dvojitého štěstí". Cihouská pevnost bránila Kaohsiung rovněž proti útokům Japonců - i když podlehla. Poté byla ponechána na pospas a začala se rozpadat. Od roku 1988 se město věnuje její renovaci a v současné době je stav pevnosti již velmi dobrý a návštěvníci mají možnost se zde dočíst mnoho zajímavostí z několika informačních desek, které se zde naházejí.


Já osobně byla její návštěvou naprosto uchvácena - především tím, že jsme k ní dorazili zrovna v době před západem slunce, takže bylo možné strávit tyto nádherné chvíle pozorováváním sluníčka potápějícího se do mořské hladiny. Byla to taková nádhera - taková krása, která nemůže být žádným způsobem vylíčena slovy, protože něco takového není možné. Člověk musí sám zažít takovouto chvíli, aby věděl, že je to jedna z nejkrásnějších věcí, které může zažít. Západy slunce nad mořem - a k tomu ještě na takových romantických místech jako je právě pevnou v Cihou - jsou jednoduše nezapomenutelné! Ale rovněž spoustu slz přinášející...


Naší poslední zastávkou na ostrově Cijin byl nejvýznamnější chrám tohoto místa - chrám Tianhou. Thianhou je nejstarším chrámem v Kaohsiungu. Jeho stavba - ke které došlo již roku 1673 - je spojena s poměrně zajímavou legendou. Čínský rybář jménem Su A-hua byl po přežití tajfunu vyplaven na cijinském pobřeží a zjistil, že Cihou je to velmi dobré místo na žití a na lov ryb. Vrátil se zpět domů do pevninské Číny, ale pouze proto, aby o tomto místě řekl svým přátelům a ti se mohli společně s ním přestěhovat na Cihou. Poté, co se usadil a získal dostatečné finanční prostředky, postavil na tomto místě chrám boha Mazu (bůh moře a námořníků). Díky tomu se ze Cihou stalo první obchodní centrum v Kaohsiungu.

Chrám samotný se skládá ze dvou paláců a dvou strážních hal. Pyšní se opravdu moc a moc překrásnou výzdobou, která je velmi bohatá a opravdu nápaditá – jen kamenní lvi, kteří hlídají samotný vstup do paláce, zajisté každého ohromí. Vnitřek paláce není o nic méně fascinující a vyniká snad nad všechny ostatní konfuciánské chrámy, které jsem spatřila. Bylo to opravdu neskutečně krásné moci si prohlédnout tento chrám v noci za tmy. Jen si to představte - všude kolem vás hoří spousty žlutých a rudých lampionů, voní svíčky, lidé se modlí ke svému bohu a vy se můžete celou svou duší i tělem oddat vnímání této tak moc silné atmosféry - atmosféry spojení s něčím, co člověk tak zcela úplně a přesně nechápe a co ho jednak jak fascinuje a ohromuje, tak rovněž děsí...



Posílám vám všem moc a moc pozitivní energie z Kaohsiungu a mám vás ráda!!!



Anetka

Wenzao Ursuline College of Languages - škola, kde studuji

Published by Anetka under on 12:55
Ahojky všichni!

Dnes bych chtěla napsat pár slovíček o škole, kde v současné době studuji - tedy o jazykové škole Wenzao Ursuline College of Languages.

Wenzao, jedná taiwanská collge přímo zaměřená na výuku cizích jazyků, byla založena v roce 1966 původně jako pouze dívčí škola, chlapci zde mohou studovat teprve od roku 1988. Tato instituce nabízí velmi kvalitní - a pro Taiwance placenou - výuku angličtiny, japonštiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny, samozřejmě je možné studovat i předměty odlišného charakteru, jako například umění, historii či informatiku.

Kampusu školy se skládá z několika budov, přičemž každá z nich se specializuje na jinou oblast výuky. Ráda bych se více zmínila o knihovně, která je podle mého názoru velmi krásná a opravdu moc dobře vybavena - najdete v ní opravdu velké množství všemožné studijní i nestudijní literatury ve všem možných jazycích (česky bohužel ne :( Je možné si zde rovněž vypůjčit i média jako jsou CD, DVD či kazety a vzdělávat se i tímto způsobem. Co více si může lidský mozek toužící po informacích přát...

Po studiu je samozřejmě nutné doplnit dostatečné množství energie, a proto v kampusu nesmí chybět i jídelna. Hladoví a jídle toužící studentíci se zde mohou každý den občerstvovat za poměrně výhodné ceny - jeden oběd stojí zhruba od 35 do 55 NTD (20 - 40 Kč), podle toho, co si vyberete. Co se mi na této jídelně moc líbí je skutečnost, že si sami můžete zvolit, co si dáte k jídlu, a vytvořit si vlastní "menu". Na výběr máte z velkého množství zeleniny (kukuřice, lilek, zvláštní druhy "cibulek", pórek) a masa (kuřecí a vepřové v rozličných úpravách) a rovněž jídel jako jsou tofu či vajíčka. Vybere si zkrátka každý...

Na konec bych ráda ještě zmínila, že v komplexu školy se nachází rovněž Čínské centrum, kde cizinci a všichni zájemci o tento jazyk mají možnost chodit navštěvovat kurzy. Tyto kurzy jsou poměrně hodně intenzivní (10 hodin týdně plus 2 hodiny konverzace s rodilým mluvčím) a vcelku dost náročné na přípravu. Vyučující a vůbec všichni v centru jsou moc a moc milí a přívětiví, a když vidí, že máte o jazyk zájem a snažíte se, tak vám vždy rádi vyjdou vstříc.

Co se mi ale na škole asi líbí nejvíc, je to, že zde funguje zvířecí útulek, kam studenti mohou chodit pomáhat a starat se o zatoulaná zvířata, především pejsky. Chtěla bych se rovněž stát členem tohoto klubu, který činí takového krásné věci a není mu jedno, jaký osud budou mít opuštěná zvířata. Jen si na to najít dostatek času...

Náš byteček

Published by Anetka under on 15:17
Otázka ubytování v cizím městě je vždycky hodně složitá a i my jsme měli poměrně dost problémů s tím, než se nám ji podařilo - díky pomoci naší skvělé koordinátorky Vicky - vyřešit. Jak asi už víte, tak kvůli velkým omezením a limitacím, které by nás čekali při bydlení na kolejích, jsme se rozhodli najít si byteček vlastní. To byl poměrně odvážný krok, jelikož skoro až do poslední chvíle hrozilo, že zůstaneme na ulici a nebudeme mít vůbec kde hlavu složit. Ale všechno dobře dopadlo - všichni taiwansští bůžci a bohové asi stáli při nás :) - a my při našem příjezdu nemuseli jít spát pod jeden z kaohsiungských mostů, ale do krásného bytečku v distriktu SanMing, který se nachází na naprosto ideální pozici pouze pár minut od školy.

Společně se svými dvěma spolubydlícími bydlíme v desátém poschodí panelového bytu. Každý z nás má svůj vlastní pokojík, což je naprosto skvělé, protože takhle máme alespoň o trochu více soukromí a můžeme se poctivě věnovat věcem školním a studijním, aniž bychom byli někým rušeni :) Dále máme v bytečku rovněž krásnou kuchyňku, která je poměrně dobře vybavená - sporák, digestoř (kterou ale vůbec nepoužíváme :), linka a množství poliček. Obývák je největší místností v bytě a jelikož jsme dostali od majitele docela hodně luxusní černé koženkové pohovky, tak v současné době "trůní" právě zde :) Samozřejmostí je koupelna, ve které je rovněž toaleta (díky bohu normální evropská :) A aby toho nebylo málo, tak máme i balkón - a rovnou dva :) Ten druhý je sice maličký a je na něm pračka, ale i to se počítá :)

Pokud jde o můj vlastní pokojík, tak ten jsem si zařídila přesně podle svých představ. Mám v něm velikou - na mě až příliš velikou, řekla bych :) - postýlku, která je celá v růžovém - co byste také jiného mohli ode mne čekat, že :), psací stůl a na stěně skříňku na oblečení. Možná se to může zdát jako poměrně chudé vybavení, ale mně to nevadí - nic více nepotřebuji. Ah, vlastně jsem zapomněla - na zemi mám položenou krásnou červenou deku, aby mi tady v těch třiceti či čtyřiceti stupňových teplech nebyla zima :)

Kaohsiung - místo, kde bydlím

Published by Anetka under on 17:15
Ni hao aneb Ahoj!

Rozhodla jsem se napsat další záznam do mého deníku, ve kterém bych vám nyní ráda přiblížila místo, které se na dalších téměř pět měsíců mého života stalo mým domovem - obrovské město plné světel a vůní - Kaohsiung.

Kaohsiung, nebo rovněž Takao, je druhé největší město na Taiwanu, nejvýznamnější přístav země a čtvrtý největší přítav na svět. Naleznete jej jihozápadě ostrova. Kaohsiung je nejvíce obydleným městem Taiwanu – žije zde zhruba 1,5 milionu obyvatel a hustota zalidnění je zde opravdu hodně vysoká, o čemž svědčí obrovský dopravní provoz a neskutečně velké množství skútrů a automobilů. Město je průmyslovým centrem celé oblasti. Dominuje zde především těžký průmysl – výroba hliníku, dřevozpracující průmysl, chemický průmysl, těžké strojírenství a rovněž stavba lodí.

Jaký je ale Kaohsiung podle mého osobního názoru? Jak jej vidím já sama? Je to především město světel, rozmanitého a nádherně voňavého jídla, milých lidí a především strašně velkého množství skútrů a aut :) Je to až neskutečné, když se večer procházíte po ulicích tohoto města a vidíte všechna ta světla, auta, motocykly a ty tisíce lidí, kteří se přímo "valí" z jednoho místa na druhé. Pro člověka, který pochází z malé vesnice nebo městečka, je to opravdu obrovský rozdíl a změna, kterou ne každý může brát jako zrovna pozitivní. Podle mne je to ale všechno jen otázka zvyku a snahy přizpůsobit se a jelikož jsem v současné době na Taiwanu a tady v Kao, tak si opravdu nehodlám dělat nic z toho, že mi občas někdo jen tak "náhodou" šlápne na nohu :)


Kaohsiung je nejen městem průmyslovým, ale nabízí rovněž i poměrně velké množství rozličných kulturně atraktivních míst. Ať již se jedná o muzea - např. Národní muzeum historie nebo Národní vědecké a technické muzeum, relaxační oblasti jako parky, Lotosové jezírko, Jezírko Zlatého lva či vskutku nádherná oblast u řeky Lásky v samotném centru města. Zkrátka každý zde může nalézt něco, co mu přinese radost a uspokojení. Jakýmsi bonusem navíc je i všudypřítomné dobrodružství, které pramení z nutnosti potýkat se s problematikou jazyka čínského, jelikož anglicky mluvícího člověka zde naleznete jen s obtížemi. A to je jedna z věcí, které se mi na Kao opravdu líbí! Takže čínštině zdar :)

Taiwan aneb Můj nový domov

Published by Anetka under on 16:17
Ahojky všem a přeji vám moc a moc krásný den!

Tak se zase po delší době ozývám se zprávami z Taiwanu. Omlouvám se, že píši až nyní, ale jaksi moc časově nestíhám a snažím se dělat co možná nejvíc možných věcí, takže je pro mne docela obtížné všechno nějak skloubit dohromady, ale doufám, že se vše zlepší a já si svůj timemanagement vylepším na dostatečnou míru :)

Ale nyní již k tématu, jímž je - jak jinak - samotný Taiwan, tedy místo, které se na pět měsíců stalo mým domovem. Ne každý z vás toho asi o tomto ostrovním státě mnoho ví, proto bych vás ráda alespoň maličko poučila o tom, co je to vlastně za zemi, kde se právě nacházím...

Taiwan je ostrovní stát, který se nachází jihovýchodním směrem od pevninské Číny, od které je oddělen Taiwanským průlivem. Mnoho lidí si myslí, že tento ostrov je součástí Číny a popravdě i velké množství Taiwanců v tom nemá tak zcela a úplně jasno, pravdou ale je, že Taiwan jakožto samostatný a nezávislý stát je považován pouze několika málo zeměmi světa, proto můžeme tvrdit, že se jedná v podstatě o Čínskou republiku, nikoliv však Čínu jako takovou. Na necelých 36 tisících čtverečních kilometrech žije více než 23 milionů lidí, přičemž hustota zabydlení je v městských oblastech (především v Taipei, hlavním městě, a v Kaohsiungu, tedy druhém největším městě na ostrově) opravdu vysoká - dosahuje 668 lidí na kilometr čtvereční. Taiwan je rovněž největším ostrovem Čínské republiky. Na délku měří celých 394 kilometrů, na šířku 144 kilometrů. Nejvyšší horou je Yushan, který měří necelých 4000 metrů.


Taiwan je ekonomicky i hospodářsky velmi vyspělou zemí. Vždyť je řazen mezi čtyři Asijské tygry! Jeho ekonomický růst po druhé světové válce je všeobecně známý a dokonce se mu začalo přezdívat taiwanský zázrak. Taiwan je známý především výrobou elektroniky, mimo jiné počítačů. Věděli jste třeba, že značky jako Asus nebo Acer pochází právě z Taiwanu? Nebo to, že naprostá většina všech klávesnic, počítačových myší, zvukových a grafických karet, mateřských desek a dalšího vybavení počítače se vyrábí právě zde? Avšak Taiwan se nespecializuje pouze na počítače - je to například velmi významný výrobce tenisových raket. Víte, že taiwanské firmy vyrábějící tenisové rakety zabírají na tomto trhu neskutečných 99 procent? Ale ani tohle ještě není vše - Taiwan je rovněž významný co se týče těžkého, loďařského a zpracovatelského průmyslu. Kaohsiungský přístav je čtvrtým největším na celém světě! Neb nejvyšší budova na ostrově - Taipei 101 - se svými nejrychlejšími výtahy na světě, je vskutku symbolem úspěchu taiwanské ekonomiky. Tohle jsou podle mne opravdu dostatečné argumenty na to, abyste i vy mohly Taiwan považovat za zemi neskutečné ekonomiky a hospodářství, za zemi, která je v porovnání s Českou republikou již mnohem dále na pomyslné cestě za dosažením ekonomického blahobytu.


O Taiwanu by se toho dalo napsat ještě hodně velké množství, ale myslím, že to pro nynějšek stačí. Přeci jen čeho je moc, toho je příliš :) Ale přesto pilně studujte taiwanské reálie, ať naleznete odpověď na následující otázku - víte, jaký je v současné době na Taiwanu rok? A ne že budete podvádět :)

Pac a pusu a těším se na vaše odpovědi :)




Anetka

Peking - Letní palác

Published by Anetka under on 15:59
Poslední den našeho pobytu v Pekingu a v podstatě rovněž poslední den našeho před-školou-začínajícího cestování jsme se rozhodli zasvětit návštěvě toho nejkrásnějšího místa, které jsem v tomto městě vůbec viděla - pekingskému Letnímu paláci.

Císařský letní palác je naprosto neskutečně nádherném místě, které nepodléhá toku času, jedno z těch mála míst, kde by člověk mohl usnout na celé století, a když bys se opět probudil, bylo by vše stále tak dokonale tiché, klidné a neměnné.

Letní palác (Yiheyuan) se nachází v západní části Pekingu, asi 15 km od centra města. Jeho areál je vyplněn především velikým parkem (jedná se o největší klasický park v Pekingu), který leží okolo překrásného jezera Kunming. Dominantou areálu je Letní palác, rozprostírající se na mírném kopci, který sloužil jako letní sídlo císařů. Je to palác starý více než 800 let, na začátku 20. století proběhla velká rekonstrukce a od roku 1924 je park otevřen veřejnosti. V areálu se nacházejí i další stavby - pavilony, chrám, mosty či rozličné pagody, které spolu s pěkným reliéfem a jezerem utvářejí nádherné místo, které je vhodné pro relaxaci a odpočinek. V roce 1998 byl Letní palác zařazen na seznam UNESCO.

Musím říci, že Letní palác mě svou krásnou a klidem a mírem, který zde člověk cítí snad ze všech strach a který vás naprosto pohltí, úplně dostal. Byla jsem jak ve snu, když jsem se procházela kolem jezera Kunming, když jsem pozorovala ty překrásné stavby, siluetu paláce, všechny ty pagody... Když jsem mohla naslouchat tomu, jak šumí voda ve větru, když jsem cítila vánek, který mne ovíval a když jsem mohla naslouchat krásnému zpěvu jednoho postaršího pána, který asi jen ze samotné radosti, že může pobývat na takovém krásném místě, zpíval neznámou píseň... Ah, bylo to něco neskutečného, něco, co se jen strašně těžké popisuje slovy... Kdo něco takového nezažil, nepochopí... Mám docela ráda města a jejich architekturu, ale kontakt s přírodou je pro mne mnohem příjemnější...