Neděle, 14. 2., Poslední den v Bangkoku, odlet do Pekingu
Published by Anetka under on 5:01
V neděli se nikomu z nás nechtělo ani trochu vstávat, jak si jistě dokážete dost dobře představit :) Ale my dva s Borískem jsme narozdíl od druhých dvou členů naší výpravy vstali docela brzy a akčně se vypravili na náš poslední průzkum Bangkoku. Na odpočívání budeme mít ještě poustu času...
Vydali jsme se směrem do centra Bangkoku a ulicemi dále až k Democracy Monument, nebo-li Památníku demokracie, který stojí uprostřed velmi rušné ulice (Rajadamnoen Boulevard) na jedné z hlavních bangkogských křižovatek. Památník byl postaven roku 1940 a skládá se ze čtyř 24 metrů vysokých sloupů. Jejich výška je symbolická v tom, že dne 24. 6. 1932 došlo k podepsání ústavy o vzniku konstituční monarchie, díky níž se v Thajsku poprvé silněji projevily demokratické tendence. Kopie této ústavy se nachází v centrální části památníku.
Další částí našeho programu bylo navštívení chrámu Wat Ratchanadda, který byl zajímavý především tím, že byl od všech ostatních buddhistických chrámů v jiných barvách – v bílo-černo-červené. Nikde žádná zlatá, což byla opravdu zvláštnost, které si každý musel hned na první pohled všimnout. Mně osobně se tento chrám moc líbil, i když z hlediska kulturně-náboženského zase tolik významný není.
Nejvýznamnější památkou, kterou jsme dnes viděli, byl chrám Golden Mount (Zlatá hora, thajsky Wat Saket), který byl opravdovou třešničkou na pomyslném dortu. Jedná se o 77 metrů vysoký chrám, údajně nejvýznamnější moderní thajský chrám (wat), který stojí, jak již jeho samotné jméno napovídá, na vrcholku uměle vytvořeného kopce. Chrám začal stavět Ráma III., ale byl dokončen až později, za vlády Rámy V. 14. únor je v Thajsku nejspíše určitým způsobem nábožensky významný den (nepodařilo se mi to zjistit, nejedná se o žádný státem uznávaný svátek), jelikož Wat Saket naprosto a zcela přetékal davy lidí, jejichž jediným cílem bylo vzdát hold Buddhovi a oslavovat jeho jméno a činy. Bylo docela vtipné sledovat, jak všichni chodí sem a tam v rytmu monotónní náboženské hudby, před sebou drží cosi, co by se dalo přirovnat k polštářku s květinou na vrchní části a jsou naprosto a zcela zahloubáni do své modlitby. Na druhou stranu bylo smutné pozorovat, jak je vše strašně moc zkomercializované a každý se z každého snaží jen vyzískat co nejvíce peněz – a to i mniši! Ale to je tak asi všude, tak se bych se neměla divit, ale nemůžu si pomoci. Všude po cestě až na samotný vrcholek se nacházelo velké množství zvonů větších či menších velikostí a téměř každý, kdo se vydal na tuto „pouť“, si na ně zvonil, což způsobilo, že všude kolem vás se rozléhaly zvuky znějících zvonů. Na samotném vrcholku Wat Saket se nachází krásný zlatý sloup a především je odtud nádherný výhled na historické centrum Bangkoku.
A poté nás již čekalo rozloučení s Bangkokem a se samotným Thajskem. Dali jsme sbohem této krásné zemi a vydali se dále na východ – do země draka – Číny. Po pěti hodinách letu jsme přiletěli do Pekingu (Beijing), kde nás docela dost překvapila strašná zima, která zde panuje (strašná na naše měřítka) – minus sedm stupňů. Když si vezmete, že ještě před pár hodinami, jsme byli v Thajsku, kde bylo kolem čtyřiceti, tak je to poměrně velký rozdíl. Náš hostýlek (Happy Dragon Hostep) – i když právě teď jsme úplně jinde, než jsme být původně měli (kvalita je nesrovnatelně vyšší a cena stejná, takže si rozhodně nestěžujeme :), je moc a moc krásný – máme i televizi!!! Číňané jsou strašně moc milí a hodní lidičkové, dali nám čajík a dokonce nám nesli i kufry. Jsem úplně nadšená z čínštiny – toto písmo je naprosto nádherné a dokonalé, strašně se těším, až se ho budu moci učit a lépe mu porozumnět. Je to vždycky velká zábava odvozovat si, co asi který znak představuje – človíček, svícen, každý v tom vidí něco jiného – a to je na tom to krásné, nemyslíte?
Přeji vám krásnou dobrou noc, v Pekingu je teď asi půl třetí ráno, takže jdu spát (čas, kdy píšu tento příspěvek) a vám přeji krásnou dobrou noc a posílám spoustu a spoustu pusinek!
Anetka
Vydali jsme se směrem do centra Bangkoku a ulicemi dále až k Democracy Monument, nebo-li Památníku demokracie, který stojí uprostřed velmi rušné ulice (Rajadamnoen Boulevard) na jedné z hlavních bangkogských křižovatek. Památník byl postaven roku 1940 a skládá se ze čtyř 24 metrů vysokých sloupů. Jejich výška je symbolická v tom, že dne 24. 6. 1932 došlo k podepsání ústavy o vzniku konstituční monarchie, díky níž se v Thajsku poprvé silněji projevily demokratické tendence. Kopie této ústavy se nachází v centrální části památníku.
Další částí našeho programu bylo navštívení chrámu Wat Ratchanadda, který byl zajímavý především tím, že byl od všech ostatních buddhistických chrámů v jiných barvách – v bílo-černo-červené. Nikde žádná zlatá, což byla opravdu zvláštnost, které si každý musel hned na první pohled všimnout. Mně osobně se tento chrám moc líbil, i když z hlediska kulturně-náboženského zase tolik významný není.
Nejvýznamnější památkou, kterou jsme dnes viděli, byl chrám Golden Mount (Zlatá hora, thajsky Wat Saket), který byl opravdovou třešničkou na pomyslném dortu. Jedná se o 77 metrů vysoký chrám, údajně nejvýznamnější moderní thajský chrám (wat), který stojí, jak již jeho samotné jméno napovídá, na vrcholku uměle vytvořeného kopce. Chrám začal stavět Ráma III., ale byl dokončen až později, za vlády Rámy V. 14. únor je v Thajsku nejspíše určitým způsobem nábožensky významný den (nepodařilo se mi to zjistit, nejedná se o žádný státem uznávaný svátek), jelikož Wat Saket naprosto a zcela přetékal davy lidí, jejichž jediným cílem bylo vzdát hold Buddhovi a oslavovat jeho jméno a činy. Bylo docela vtipné sledovat, jak všichni chodí sem a tam v rytmu monotónní náboženské hudby, před sebou drží cosi, co by se dalo přirovnat k polštářku s květinou na vrchní části a jsou naprosto a zcela zahloubáni do své modlitby. Na druhou stranu bylo smutné pozorovat, jak je vše strašně moc zkomercializované a každý se z každého snaží jen vyzískat co nejvíce peněz – a to i mniši! Ale to je tak asi všude, tak se bych se neměla divit, ale nemůžu si pomoci. Všude po cestě až na samotný vrcholek se nacházelo velké množství zvonů větších či menších velikostí a téměř každý, kdo se vydal na tuto „pouť“, si na ně zvonil, což způsobilo, že všude kolem vás se rozléhaly zvuky znějících zvonů. Na samotném vrcholku Wat Saket se nachází krásný zlatý sloup a především je odtud nádherný výhled na historické centrum Bangkoku.
A poté nás již čekalo rozloučení s Bangkokem a se samotným Thajskem. Dali jsme sbohem této krásné zemi a vydali se dále na východ – do země draka – Číny. Po pěti hodinách letu jsme přiletěli do Pekingu (Beijing), kde nás docela dost překvapila strašná zima, která zde panuje (strašná na naše měřítka) – minus sedm stupňů. Když si vezmete, že ještě před pár hodinami, jsme byli v Thajsku, kde bylo kolem čtyřiceti, tak je to poměrně velký rozdíl. Náš hostýlek (Happy Dragon Hostep) – i když právě teď jsme úplně jinde, než jsme být původně měli (kvalita je nesrovnatelně vyšší a cena stejná, takže si rozhodně nestěžujeme :), je moc a moc krásný – máme i televizi!!! Číňané jsou strašně moc milí a hodní lidičkové, dali nám čajík a dokonce nám nesli i kufry. Jsem úplně nadšená z čínštiny – toto písmo je naprosto nádherné a dokonalé, strašně se těším, až se ho budu moci učit a lépe mu porozumnět. Je to vždycky velká zábava odvozovat si, co asi který znak představuje – človíček, svícen, každý v tom vidí něco jiného – a to je na tom to krásné, nemyslíte?
Přeji vám krásnou dobrou noc, v Pekingu je teď asi půl třetí ráno, takže jdu spát (čas, kdy píšu tento příspěvek) a vám přeji krásnou dobrou noc a posílám spoustu a spoustu pusinek!
Anetka
0 komentářů:
Okomentovat