Pekingská ZOO, Lámaistický chrám, hutongy, "Bird Nest", "Water Cube"

V pátek, další den našeho pobytu v Pekingu, jsme měli naplánovaný výlet s místní cestovní kanceláří, shodou okolností stejnou, která pro nás organizovala výlet na Velkou čínskou zeď. Tak trochu jsme se obávali, abychom valnou část času opět nestrávili obhlížením obchodů, ale jelikož jsme byli jediní, kdo se celého zájezdu účastnil, tak se naštěstí nic takového nekonalo a my měli celý den možnost věnovat se pouze poznávání nových a zajímavých míst.

První částí našeho programu bylo navštívení světoznámé pekingské ZOO, která se nachází na severozápadě města a je vůbec největší zoologickou zahradou v celé Číně. Je přitažlivá především díky chovu pandy velké (giant panda), kterou většina z nás na vlastní oči asi nikdy neviděla. Vidět pandy je opravdu nezapomenutelný zážitek - jsou strašně krásné a roztomilé, je vskutku nádherné pozorovat, jak běhají, dovádějí, jak si hrají a perou se mezi sebou! Jsou to tak překrásní medvídci, že snad každý více či méně zatouží po tom si jednu vzít domů a nechat si každý den vykouzlovat úsměv na tváři jen samotným pohledem na toto milé zvířátko! Avšak abych řekla pravdu, tak celou pekingskou ZOO jsem byla docela zklamaná, jelikož jsme měli možnost navštívit pouze pavilon pand a na celou prohlídku měli jen hodně omezený čas (asi dvacet minut). Líbilo by se mi prohlédnout si větší část zahrady, to však bohužel nebylo na našem programu, takže jsme museli ZOO opustit a vydat se k naší další zastávce - Lámaistickému chrámu.


Lámaistický chrám (Yonghegong), neboli palác Harmonie a míru, je nejvýznamnějším chrámovým klášterem v Pekingu a rovněž největším buddhistickým chrámem v tomto městě. Chrám se nachází v severovýchodní části města a pochází z roku 1694, z doby dynastie Qing. Architektura chrámu je zcela jedinečná, protože se v ní odráží kombinace čínských, tibetských a mandžuských prvků. V chrámu dodnes žijí lámaističtí mniši, které jsme měli možnost na vlastní oči vidět a pozorovat je při jejich modlitbě. Byl to neskutečný zážitek! Stáli jsme kousíček od nich, sledovali, jak sedí ve svých oranžových hábitech na zemi, modlí se v rytmu oné prazvláštní buddhistické hudby a cítili tu zvláštní vůni linoucí se ze všech částí chrámu. Ta atmosféra byla prostě naprosto jedinečná a nezapomenutelná!!! Areál Lámaistického chrámu se skládá z několika síní, které jsou velmi bohatě zdobeny. Nejvzácnějším exponátem je 18m vysoká socha korunovaného Buddhy Maitréji.


Další naší zastávkou byly pekingské hutongy. Asi ne každý z vás přesně ví, co to vlastně hutongy jsou - já jsem toto slovíčko poprvé slyšela teprve ve chvíli, kdy jsem se začala více zajímat o Peking a zajímavá místa v něm.

Místa zvaná hutongy byla odjakživa bydlištěm pekingských obyvatel. V současné době však těmto místům zbývá bohužel nejspíše jen čekat na příjezd bagrů a příkaz k neodkladnému vystěhování :( Hutongy tvoří spleť uliček širokých přesně devět metrů lemovaných čtvercovými bloky jednopodlažních cihlových domků. Každý takový blok má svůj centrální dvorek a většinou je domovem pro několik příbuzných rodin. Pravdou je například horší hygienická situace, kdy místní mohou využívat zpravidla jen veřejné toalety. To jsme poznali na vlastní oči, jelikož jsme byli pozváni na výborný oběd do jedné z místních rodin, která bydlela opravdu jen ve velmi malém domě o rozloze méně než 60 metrů čtverečních. I přesto, že tito lidé nemají ani vlastní koupelnu, tak malá buddhistická modlitebnička je součástí domova snad každé rodiny. Život mezi hutongy plyne bez větších změn již od 13. století, tichý, klidný a ve své neměnnosti úžasný...


Na konec našeho výletu s cestovní kanceláří jsme ještě měli možnost vidět také některé z trochu modernějších výstřelků pekingské architektury, přesněji Národní stadion – „Bird Nest", neboli "ptačí hnízdo“ a Národní akvastické centrum – „Water Cube, čili "vodní kostku", které byly postaveny za účelem Olympiády v roce 2009. Obě tyto stavby jsou - výstižně řečeno - opravdu moderní. A abych řekla pravdu můj vztah k moderní architektuře není zrovna dvakrát nejpozitivnější. Nemohu říci, že by se mi pohled na obrovskou, kovem obehnanou stavbu, která více či méně opravdu připomíná ptačí hnízdo, nelíbil, ale v Pekingu bylo mnoho věcí, které mne uchvátily více. "Vodní kostka" - tedy bazén, který však byl v době, kdy jsme byli v Pekingu zrovna zavřený - byla mým očím i snad přitažlivější a sympatičtější, a to především kvůli jejím nádherným barvám.